Cestou bolesti a smutku

V době dlouhé třicetileté války (1618 až 1648) byl Tišnov sužován "durchcuky" - průtahy vojsk, často vyžadujícími "brandsteuer" čili výpalné, a kontribuci, tj. ubytování, stravování a zásobování vojsk ovsem a pící. Tišnovský kopiář z roku 1635 obsahuje celou řadu dokladů o utrpení obyvatel městečka, téměř vylidněného, o všechna privilegia připraveného a navíc zadluženého.

Úryvek zápisu z uvedeného kopiáře o tom říká: "Netajíme, kterak léta 1624 od J. M. pana Alexandra Jošta Haugwitze z Biskupic sumou peněz, totiž 2000 kop dlouhé mince, za všechny poddané ke klášteru tišnovskému náležející pro lid vojenský jsme se zatížili, jak tímto zápisem doloženo jest."

Po Bílé Hoře, během války třicetileté a později, odešlo do exilu mnoho tišnovských měšťanů nejen pro náboženské přesvědčení, ale také pro úplné ožebračení způsobené průtahy vojsk i častými požáry. Mnoho tišnovských rodin vymřelo tehdy hladem nebo morem. Celkem bylo v roce 1656 v Tišnově obydleno 88 usedlostí a 70 bylo pustých.

Ještě dlouho po třicetileté válce byla situace ve městě svízelná. Dne 27. března 1668 vyhořelo přes půl Tišnova. Popelem lehlo 64 domů, panský dvůr a dvůr Humpolecký, kostel, fara i radnice. Bída tancovala s nouzí, zvláště když všechny katastrofy minulých let dovršil v letech 1679-1680 mor, zavlečený k nám z Turecka. Přišlo velké sucho, neúroda a úhyn dobytka v letech následujících. Nastal veliký pohyb obyvatel a nebývalé přesuny majetkové. Téměř všechny domy v Tišnově měly koncem 17. století nové majitele. Ti však nebyli všichni nově příchozí. Domácími vlastníky se stali i někteří z podruhů a starší tovaryši z domů řemeslných.

Datum vytvoření: 31.1.2014 / Datum změny: 31.1.2014