Další přírodní zajímavosti

Další přírodní zajímavosti

Kromě přírodní památky Květnice a památných stromů je v bezprostředním okolí Tišnova řada menších území s cennou přírodou, která si rovněž zasluhují nejen pozornost, ale i určitý stupeń ochrany. Podle zákona č.114/92 Sb. O ochraně přírody a krajiny jsou takové části krajiny registrovány jako významné krajinné prvky.

 

Na katastru Tišnova, Jamného a Hájku a přiléhajících částí katastrů Předklášteří, Drásova, Železného k nim patří:

 

  • VKP Lada pod Čimperkem (0,5 ha, k.ú.Tišnov)

Mírné svahy j.expozice v rozmezí nadm.výšek 330 – 338 m. Rulové podloží je překryto sprašemi a sprašovými hlínami. Ze vzácnějších druhů zde dosud rostou modřenec chocholatý, pupava bezlodyžná, pryšec prutnatý, hvozdík kartouzek, ožanka kalamandra, devaterník velkokvětý tmavý, máčka ladní, bojínek tuhý, chrpa čekánek a kostřava žlábkatá. V dřevinné linii na mezi, oddělující lokalitu od rozlehlých polí, je nápadná dominance brslenu evropského. Hnízdí zde pěnice a ťuhýk obecný.

 

  • VKP Lukasák (1 ha, k.ú.Tišnov)

Strmé svahy v. až jv. expozice při úpatí Květnice nad sídlištěm, v nadm.výšce 310 – 330 m. Xerotermní trávníky s řadou vzácnějších druhů rostlin (čilimník řezenský, vikev úzkolistá, divizna jižní rakouská aj.) i živočichů (kudlanka nábožná, cvrček polní, ještěrka obecná aj.).

 

  • VKP Kolbábkův kopeček (0,3 ha, k.ú.Tišnov)

Nevýrazná vyvýšenina poblíž areálu Limovy (Vitaru), tvořená permskými horninami boskovické brázdy, v nadm.výšce 310 – 320 m. Na teplých svazích jz.expozice s mělkými půdami rostou v xerotermních ladech křivatec rolní, modřenec chocholatý, černýš rolní, máčka ladní, divizna jižní rakouská, hvozdík kartouzek, ožanka kalamandra, hlaváč žlutavý, chrpa čekánek, chrpa latnatá, mochna jarní, mochna sedmilistá, mochna přímá, mařinka psí, pupava bezlodyžná, ostřava žlábkatá, bojínek tuhý, česnek planý aj. Zhruba do r.2000 poslední exempláře plaménku přímého. Hnízdiště bramborníčka černohlavého.

 

  • VKP Lada pod Svobodnicí (1 ha, k.ú.Tišnov)

Spodní část strmého svahu jz.expozice na podloží permských pískovců, v nadm.výšce 320 – 330 m. Subxerotermní travinobylinná lada, v nichž ze vzácnějších druhů rostou penízek prorostlý, pipla osmahlá, ožanka kalamandra, vikev tenkolistá, čilimník řezenský, máčka ladní, řepík lékařský aj., při lesním okraji hojně janovec metlatý. Na kamenicích z permských pískovců při okraji mohutné exempláře hlohu.

 

  • VKP Mez pod Svobodnicí (0,4 km, k.ú.Tišnov)

            Strmá mez pod silničkou (dříve polní cestou) jz.expozice, v nadm.výšce 310 m. Kromě dominantní trnky obecné zde rostou na Tišnovsku nejmohutnější exempláře řešetláku počistivého a planá hrušeň obecná. Převážně keřová linie je od 90.let minulého století postupně doplňována dalšími druhy stromů. Již přes padesát let je zde sledována přítomnost zimujícího ťuhýka šedého.

 

  • VKP Sychrák – Kolbábka (2 ha, k.ú.Tišnov)

Úpatní svahy Klucaniny z. až jz.expozice, ve spodní části rozčleněné mezemi, v nadm.výšce 285-310 m. Podloží svorů je překryto různě mocnou vrstvou svahovin s příměsí spraší. V travinobylinných ladech s roztroušenými ovocnými stromy (třešeň, višeň, švestka) rostou vzácnější teplomilné druhy – čilimník řezenský, devaterník velkokvětý tmavý, pochybek prodloužený, křivatec rolní, modřenec chocholatý, mařinka psí, máčka ladní, hvozdík kartouzek, řepík lékařský, divizna jižní rakouská aj. V Kolbábkově zmole při j.okraji lokality roste skupina přes 100 let starých topolů černých, v jejichž dutinách hnízdívá žluna zelená, strakapoud velký, špaček obecný aj. Velmi frekventované místo každodenní rekreace zejména obyvatel sídliště Pod Klucaninou.

 

  • VKP U Hradčanské zastávky (1 ha, k.ú.Tišnov)

Plošina a krátké strmé svyhy jz.až j.expozice v nadm.výšce 255-260 m. Antropogenně upravený reliéf, vzniklý při výstavbě železničních tratí na podloží vápnitých písků, štěrků a spraší zůstal ležet ladem a byl osídlen druhově bohatými xerotermními společenstvy. Rostou zde např. hvozdíček prorostlý, penízek prorostlý, pipla osmahlá, pilát lékařský, chřest lékařský, máčka ladní, divizna jižní rakouská, silenka rozsochatá, hlaváč žlutavý, řepinka latnatá, tařice kališní, kostřava žlábkatá aj. Hojný výskyt teplomilných plžů suchomilky obecné a páskovky žíhané, do poloviny 60.let minulého století kolonie sysla obecného.

 

  • VKP Pod Stráží (0,5 ha, k.ú.Drásov a Tišnov)

 Úpatí strmých svahů s.expozice těsně nad úzkou nivou potoka Lubě, v nadm.výšce 260 m. V podrostu starého borového lesa se spodní etáží habru rostou jako na jednom z mála míst Tišnovska původem karpatské druhy ostřice chlupatá a zapalice žluťuchovitá, hojný je zde i jaterník podléška.

 

  • VKP Lubě (na k.ú.Tišnov délka 1,3 km)

 Souvislé břehové porosty spodního toku Lubě v nadm.výšce 250-255 m tvoří olše lepkavá, jasan ztepilý, vrba bílá, vrba křehká aj. V jejich podrostu kromě kopřivy a dalších ruderálů dosud alespoň místy rostou křivatec žlutý, pižmovka mošusová, dymnivka plná, ptačinec velkokvětý, plicník lékařský, sasanka hajní aj. Roku 2010 byly v říčce zjištěny ulity velevruba tupého.

 

  • VKP U Drásovského mostu (1 ha, k.ú.Drásov)

K jihu orientované úpatí Klucaniny na styku s úzkou nivou Lubě poblíž silničního mostu. Podloží permských pískovců je zde překryto sprašemi, nadm.výška 260-265 m. Druhově velmi bohatá xerotermní společenstva okraje borového lesa a přilehlé suché loučky. Hojná je zde zvláště chráněná hvězdnice chlumní, dále zde rostou válečka prapořitá, vousatka prstnatá, bělozářka větvitá, česnek šerý horský, čistec přímý, bukvice lékařská, medovník meduňkolistý, čilimník černající, kakost krvavý, chrpa čekánek, krvavec menší, oman hnidák, prorostlík srpovitý, máčka ladní, smldník jelení, řimbaba chocholičnatá, hlaváč žlutavý, divizna jižní rakouská aj. Výskyt xerotermních plžů a hmyzu – např. kudlanka nábožná. Před pár desítkami let zde rostl i koniklec velkokvětý, černohlávek velkokvětý, plamének přímý a donedávna jetel červenavý.

 

  • VKP Klucanina – Bukové zmoly (6 ha, k.ú.Tišnov)

Jihovýchodní svahy Klucaniny v nadm.výšce 290-390 m jsou překryty mocnými vrstvami spraší, které jsou rozbrázděny systémem až 10 m hlubokých zmol. Převládají zde staré bukové porosty, v jejichž podrostu se roztroušeně vyskytuje okrotice bílá, hlístník hnízdák a lýkovec jedovatý, v porostních světlinách též medovník meduňkolistý, dříve i střevíčník pantoflíček. V dutinách buků zde hnízdí datel černý, žluna zelená, holub doupňák a puštík obecný. Liščí a jezevčí nory.

 

  • VKP Klucanina – Nad cihelnami (3 ha, k.ú.Tišnov)

Na podélně mírně zvlněných svazích j.expozice v nadm.výšce 300-370 m převládá světlý dubový porost s běžnými i vzácnějšími hájovými druhy – bika hajní, ostřice horská, kostřava různolistá, zběhovec lesní, silenka nicí, pomněnka lesní, kociánek dvoudomý, vemeník dvoulistý aj.

 

  • VKP Klucanina - Bučina na Šatanech (2 ha, k.ú.Tišnov)

Bukový porost na kamenitých svazích s. až sv.expozice v nadm.výšce 330-370 m. V podrostu kyčelnice cibulkonosná, svízel vonný, kapraď samec aj. Významné hnízdiště ptactva, vázaného na doupné stromy.

          

  • VKP Klucanina – Šatany (0,8 km, k.ú.Tišnov)

Lesní okraj na sv.úpatí Klucaniny v nadm.výšce 315-320 m, místy kamenitý (permské pískovce). Staré stromy (borovice a buky) se zde střídají s mladšími náletovými porosty (osika, bříza, habr, dub aj.). Druhově bohatá lemová společenstva zde tvoří černýš hajní, černýš luční, chrastavec lesní, konvalinka vonná, jaterník podléška, violka divotvárná, medovník meduňkolistý, kručinka barvířská, kručinka německá, svízel lesní, zlatobýl viržinský, zvonečník klasnatý, vzácně i lilie zlatohlavá, prstnatec Fuchsův, lýkovec jedovatý aj.

 

  • VKP Klucanina – Klučanské (0,6 km, k.ú.Drásov)

Východní úpatí Klucaniny v nadm.výšce 265-300 m, překryté sprašemi. V lesním okraji převážně dubového porostu rostou např.medovník meduňkolistý, kostival hlíznatý, konvalinka vonná, prvosenka jarní, mochna bílá a růže galská.

 

  • VKP Klucanina – Skalka (0,5 ha, k.ú.Tišnov)

Krátké strmé svahy jz.expozice v nadm.výšce 290-310 m s četnými výchozy dvojslídných granátických svorů tzv. klucaninské skupiny. Starý borový porost s vtroušeným dubem, v silně sešlapávaném podrostu zbytky vzácnější květeny – bělozářka větvitá, chrpa latnatá, máčka ladní, osladič obecný, poslední exempláře sleziníku severního. Zajímavostí je mohutný keř muchovníku oválného, který sem byl před čtvrtstoletím zanesen ze zahrad ptactvem.

 

  • VKP Klucanina – Nad letním kinem (1,5 ha, k.ú.Tišnov)

Střední část podélně mělce zvlněných svahů jz.expozice v nadm. výšce 310-335 m. Na zvětralinách svorů s příměsí sprašových hlín je zde  ve světlém dubovém porostu místy hojná ostřice nízká; při lesním okraji je ojedinělá lokalita jetele alpínského a mateřídoušky časné.

 

  • VKP Klucanina – Nad studánkou (1 ha, k.ú.Tišnov)

Strmé svahy jz.expozice s vystupujícími svorovými balvany, v nadm.výšce 310-330 m. Věkově rozrůzněný dubový porost s teplomilnou ostřicí nízkou a řadou běžných hájových druhů (smolnička obecná, silenka nicí, bika hajní aj.).

 

  • VKP Klucanina – Datlí žlíbek (1 ha, k.ú.Tišnov)

Na jz. orientovaných svazích se v rozmezí nadm.výšek 320-380 m vytvořil v hlubokých svahovinách a spraších táhlý, místy se větvící žleb. Je zarostlý převážně bukovým porostem s příměsí lípy. Staré buky jsou doupné a hnízdívá v nich datel černý a puštík obecný.

 

  • VKP Klucanina – U boudy (0,3 ha, k.ú.Tišnov)

Na temeni vrcholového hřbetu Klucaniny v nadm.výšce 395 m s vystupujícími kameny permských pískovců se zachoval zbytek přirozeného dubového porostu s příměsí buku a lípy. V jeho podrostu je hojný jaterník podléška.

 

  • VKP Louka u benzinové pumpy (2 ha, k.ú.Tišnov)

Okraj široké pravobřežní nivy Svratky v nadm.výšce 250 m mezi silničním náspem a úpatím Kozí brady. Pěkný zbytek květnatých nivních luk.Kromě dosud běžných druhů (kakost luční, svízel bílý, pryskyřník prudký, chrpa luční, šťovík luční aj.) se zde z regionálně vzácnějších rostlin roztroušeně vyskytují např. kohoutek luční, krvavec toten a ocún jesenní.

          

  • VKP Mlýnisko (2 ha, k.ú.Tišnov)

Zprohýbaná část levobřežní nivy Svratky v nadm.výšce 245 m. Na Tišnovsku ojedinělý zbytek měkkého luhu v přirozeném vývoji. Porosty starých  vrb (zejména vrby křehké) a topolů černých zde mají až pralesovitý charakter včetně ležícího mrtvého dřeva. V bylinném podrostu ptačinec hajní, kopřiva dvoudomá, mokrýš střídavolistý, křivatec žlutý, dymnivka plná, sněženka podsněžník, štětinatec laločnatý aj. V dutinách starých vrb hnízdí žluna zelená, strakapoud malý a špaček obecný. Součástí lokality je i „Jezírko“ – zavodněná deprese po těžbě štěrkopísků z dob I.republiky. Rostou v něm mokřadní druhy žabník jitrocelový, zevar vzpřímený, lilek potměchuť aj. Kdysi významná lokalita obojživelníků a vodního hmyzu. Po obnovení vysýchajícího vodního objektu vybagrováním r.2007 se sem začínají mokřadní a vodní živočichové – např. potápník vroubený a znakoplavka obecná – vracet jen velmi pozvolna.

 

  • VKP Tišnovská vodárna (9 ha, k.ú.Tišnov)

Levobřežní mírně zprohýbaná niva Svratky v nadm.výšce 245 m. Na Tišnovsku nejrozlehlejší zbytek kosených nivních luk, na nichž je dosud hojný krvavec toten, ocún jesenní, pcháč šedý aj. Jsou zde i rozlehlé porosty rákosu obecného, ve kterých hnízdí strnad rákosní, rákosník obecný, rákosník zpěvný aj. Přiléhající podmáčená pole a kulturní louky jsou hnízdištěm čejky chocholaté, na tahu zde lze zahlédnout i kulíka říčního, bekasinu otavní, lindušku luční, čápa bílého aj.

 

  • VKP Odvodňovací příkopy na Mlýnisku (0,5 + 0,4 km, k.ú.Tišnov)

Dva mělké odvodňovací příkopy, mířící od Tišnova levobřežní nivou do Svratky. Téměř v celé délce jsou lemovány dřevinami z přirozeného náletu (olše lepkavá, více druhů vrb) a mokřadními bylinami a travami – kyprej vrbice, ostřice štíhlá, ostřice pobřežní, rákos obecný aj. Hnízdiště ptactva, útočiště srnčí zvěře.

 

  • VKP Svratka (na k.ú.Tišnova délka cca 4 km)

Částečně regulovaný tok Svratky se dvěma splavy v nadm.výšce 240-260 m. Mezi řekou a koupalištěm zbytek starého náhonu, pod ústím Závistky zůstal zachován ojedinělý říční ostrov. Oboustranné břehové porosty tvoří vrby křehká i bílá, olše lepkavá, jilm vaz a topoly černý, šedý i kanadský, přičemž je zde i řada mohutných starých jedinců uvedených druhů. V bylinném podrostu najdeme ze vzácnějších rostlin sasanku pryskyřníkovitou, pupkovec pomněnkový, dymnivku plnou, silenku dvoudomou, ostřici banátskou aj., šíří se zde však i invazní neofyty netýkavka žláznatá a křídlatka japonská. Z ptáků jsou typickými průvodci řeky kromě běžné a hojné kachny divoké i konipas horský, ledňáček říční a skorec vodní, na tahu pisík obecný, v zimě potápka malá, labuť velká aj. Od roku 2009 se zde zdržuje i bobr evropský.

 

  • VKP Besének (na k.ú.Tišnova délka 1 km)

Kamenitý spodní tok Besénku při úpatí Květnice, v nadm.výšce 262-265 m. V břehovém porostu olše lepkavé, jasanu ztepilého a vrb rostou pižmovka mošusová, dymnivka plná, plicník lékařský, křivatec žlutý, orsej jarní, podbílek šupinatý, ptačinec velkokvětý, devětsil lékařský, sasanka hajní, sasanka pryskyřníkovitá, pryšec sladký, mokrýš střídavolistý aj. Čistý bystřinný tok je lovištěm skorce vodního, ledňáčka říčního, konipasa horského a čápa černého, ze vzácných ryb zde dosud s velkou pravděpodobností žije vranka obecná, po delší době zde byl opět zjištěn rak říční.

 

  • VKP Louka Na soutoku (1 ha, k.ú.Předklášteří)

Často zaplavovaná úzká levobřežní niva Svratky mezi ústím Besénku a úpatím Květnice v nadm.výšce 262 m. Z regionálně vzácnějších druhů zde dosud ojediněle roste krvavec toten, ve vlhčích depresích je hojný devětsil lékařský.

 

  • VKP Pod Kozí bradou (1 ha, k.ú.Předklášteří)

Strmé kamenité svahy sv.expozice u opuštěného vápencového lomu, v nadm.výšce 255-320 m. Smíšený suťový les (lípy, javor klen, habr, buk) s druhově bohatým bylinným podrostem. Dominantní je přitom vzácný oměj vlčí mor, přidružují se bažanka vytrvalá, zvonek řepkovitý, kopytník evropský, česnáček lékařský, kruštík širolistý, tolita lékařská aj.

 

  • VKP  Výrovka(2 ha, k.ú.Předklášteří)

Vrcholový hřbet Výrovky a skalnaté horní části s. svahů v nadm.výšce 360-420 m. Reliktní bory na bizarně tvarovaných skalách z křemenných slepenců, ve skalních štěrbinách je hojný osladič obecný, místy i regionálně vzácný sleziník severní. Na vrcholovém hřbetě zakrslá doubrava s ojedinělým dřínem a teplomilnými druhy v podrostu (ožanka kalamandra, náprstník velkokvětý aj.). Ve spodní části zbytek starého suťového lesa (dub zimní, habr, lípa, buk) s podrostem břečťanu popínavého, kapradě samce, kakostu smrdutého aj. Velmi pěkný výhled údolím Závistky na Tišnov.

 

  • VKP  Kuchyňka(4 ha, k.ú.Předklášteří)

Vápencový hřbítek s krasovými jevy vybíhající na severovýchod od vrcholové části Výrovky a horní části strmých svahů v nadm.výšce 315-380 m. Devonské vápence zde na sebe vážou bohatou flóru včetně vzácných druhů – dřín jarní, dřišťál obecný, okrotici bílou, vemeník dvoulistý, pryšec mnohobarvý, huseník chlupatý, mateřídoušku časnou, tolitu lékařskou, ožanku kalamandru, sleziník routičku aj.

 

  • VKP Malá Výrovka (3 ha, k.ú.Předklášteří)

Jihovýchodní kopec masívu Výrovky s nejvyšším bodem 345 m má složitou geologickou stavbu – stýkají se zde devonské vápence, křemenné slepence, fylity a pararuly. Na skalnatých svazích ke Svratce převládají přirozené suťové lesy (lípy s příměsí habru a dubu), jejichž podrost tvoří bažanka vytrvalá, zvonek kopřivolistý, samorostlík klasnatý, břečťan popínavý, kapraď samec, kopytník evropský aj. Na vápencovém hřbetě fragment teplomilných doubrav s brslenem bradavičnatým, dřínem jarním, ožankou kalamandrou, tolitou lékařskou aj.

 

  • VKP Dřínová  (3 ha, k.ú.Předklášteří)

Zčásti vápencové a zčásti granitové strmé svahy jv.expozice s vystupujícími skalkami poblíž lomu, v nadm.výšce 270-360 m. Zbytek suťových a lesostepních přirozených porostů, v nichž kromě dubu zimního ojediněle rostou i dub pýřitý a jeřáb břek, v keřovém patře hojně dřín a brslen bradavičnatý. Ze vzácných teplomilných bylin je zde místy hojná kamejka modronachová (na Květnici kupodivu chybí), dále zde rostou např. prvosenka jarní, pryšec mnohobarvý, tolita lékařská, ožanka kalamandra, řimbaba chocholičnatá, čistec přímý, vikev hrachovitá aj. V opuštěné části lomu hnízdívá výr velký.

 

  • VKP Potok Lomnička (délka cca 1 km, k.ú.Lomnička a Železné)

Přirozenější úsek toku Lomničky pod Hradiskem a Čimperkem v nadm.výšce 280-295 m. Břehové porosty (olše lepkavá, vrba křehká, topol kanadský aj.), místy druhově bohatý bylinný podrost – sasanka pryskyřníkovitá, dymnivka plná, křivatec žlutý aj. Loviště čápa černého.

 

  • VKP Čejčí mokřad (0,5 ha, k.ú.Železné)

V levobřežní nivě potoka Lomničky v nadm.výšce 285 m se po rozsáhlých odvodňovacích pracech v 60.letech znovu vytvořil uprostřed rozlehlých polí alespoň drobný mokřad s vlhkomilnými druhy, v němž pravidelně hnízdí čejka chocholatá.

 

  • VKP Hradisko ( 3 ha, k.ú.Železné)

Výrazný kopec, vystupující strmě z nivy potoka Lomničky (295 m) do 347 m n.m., je tvořený rozmanitými horninami moravika svratecké klenby. Zejména na podloží krystalických vápenců jsou zde vázána druhově bohatá xerotermní stepní lada s výskytem hvězdnice chlumní, omanu oka Kristova, bělozářky větvité, vousatky prstnaté aj.

 

  • VKP Klobouk (0,1 ha, k.ú.Železné)

Krátký strmý svah j.expozice v nadm.výšce 345 m v pokračování hřbetu Hradiska je izolovanou, ale velmi významnou xerotermní lokalitou – hojně zde roste např. černýš rolní a kavyl Ivanův.

 

  • VKP Jamenský potok (na k.ú.Jamné délka 1,5 km)

Střední tok jedné ze zdrojnic potoka Lomničky v nadm.výšce 350-400 m. Podél přirozeného koryta se štěrkovitým dnem roste druhově bohatý břehový porost – olše lepkavá i šedá, vrba křehká, zimolez pýřitý, lýkovec jedovatý, mokrýš střídavolistý, jaterník podléška, netýkavka nedůtklivá, žindava evropská, čistec lesní, rozrazil potoční, kostřava obrovská aj.

 

  • VKP Jamenské rokle (0,8 + 0,4 + 0,5 km, k.ú.Jamné)

V hlubokých svahovinách s příměsí spraší v pravobřežních svazích údolí Jamenského potoka jsou periodickými toky vyerodovány až přes 10 m hluboké žleby, celkově v rozmezí nadm.výšek 370-470 m. Přirozené převážně listnaté porosty (olše lepkavá, habr, javor klen, buk, dub zimní, jedle), v podrostu převládají na trvalou vlhkost náročnější druhy bylin a trav – ostřice lesní, ostřice řídkoklasá, papratka samice, netýkavka nedůtklivá, řeřišnice hořká, vzácně i devětsil bílý aj. V zamokřených částech ve dnech žlebů jsou četná kaliště černé zvěře.

 

  • VKP Příčky (5 ha, k.ú.Jamné)

Strmé svahy j.-jv.expozice v nadm.výšce 375-425 m jsou místy rozčleněny mezemi. Geologické podloží zde kromě převládající bítešské ruly tvoří i krystalický vápenec, ve spodní části svahů jsou překryvy spraší. Polokulturní ovsíkové louky a xerotermní lada s rozptýlenou dřevinnou vegetací jsou biotopem řady regionálně i celostátně vzácných druhů rostlin, roste zde např. růže galská, řešetlák počistivý, hořec brvitý, řepík lékařský, čilimník řezenský, máčka ladní, pelyněk pravý, dobromysl obecná, divizna jižní rakouská, pupava bezlodyžná, turan ostrý, oman hnidák aj. Hnízdiště ťuhýka obecného, výskyt teplomilného plže páskovky žíhané.

 

  • VKP  Starojamenský potůček (1 km, k.ú.Jamné)

Údolí drobného pravobřežního přítoku Jamenského potoka v nadm.výšce 365-460 m má v horní části charakter hlubokého úzkého zářezu, ve spodní části se rozšiřuje v úval. Břehový porost s převahou olše lepkavé a běžnými vlhkomilnými bylinami v podrostu sousedí většinou se smrkovými monokulturami, ve spodní třetině s polokulturními loukami. Četná kaliště černé zvěře.

 

  • VKP Starojamenské louky (6 ha, k.ú.Jamné)

Strmé svahy převážně jv.expozice v rozmezí nadm.výšek 375-430 m jsou v horní části rozčleněny mezemi s liniemi ovocných i planě rostoucích dřevin. Převládají polokulturní ovsíkové louky a pastviny s výskytem máchelky srstnaté a řady vzácnějších bylin. Roste zde např. pryšec prutnatý, světlík lékařský, jehlice trnitá, svízel syřišťový, čičorka pestrá aj. Jako na jednom z mála míst tišnovského okolí se zde zachovala populace cvrčka polního.

 

  • VKP Devítníkova zmola (0,3 km, k.ú.Jamné)

Až 10 m hluboká rokle, vyerodovaná do hlubokých svahovin a spraší na pravobřežním svahu údolí Jamenského potoka, v nadm.výšce 380-430 m. Při okraji převážně jehličnatého lesa je zde pruh přirozeně rostoucích listnáčů (duby, habr, javor babyka, jasan) s podrostem svízele vonného, strdivky jednokvěté, netýkavky nedůtklivé aj.

 

  • VKP Na příčníkách (10 ha, k.ú.Jamné)

Strmé svahy jv.- v. expozice v rozmezí nadm.výšek 375-430 m, rozčleněné systémem mezí s liniemi ovocných i planě rostoucích dřevin. Rozlehlý komplex polokuturních ovsíkových luk s ostrůvky xerotermních lad se vyznačuje výskytem řady vzácnějších bylin – roste zde např. regionálně velmi vzácný smldník jelení, dále hlaváč žlutavý, řepík lékařský, divizna jižní rakouská, oman hnidák aj.

 

  • VKP  Kopaninská zmola (0,4 km, k.ú.Jamné)

Do hlubokých svahových hlín a spraší je vyerodovaná až 10 m hluboká úzká strž v nadm.výšce 385-440 m. Přírodě blízký lesní porost zde tvoří dub zimní, buk, habr, javor babyka a jedle, v jeho bylinném podrostu rostou např. kapraď samec, jaterník podléška, pitulník horský, kopytník evropský, svízel vonný, plicník lékařský, v ekotonovém společenstvu lesního okraje je hojný černýš hajní.

 

  • VKP Nad Nivkami (2 ha, k.ú.Jamné)

Temeno kopce a horní části strmých svahů s. a jz. expozice, rozčleněné mezemi a kamenicemi v nadm.výšce 458-470 m. Komplex travinobylinných lad s dřevinami a s výskytem vzácnějších teplomilných druhů – rmen barvířský, máčka ladní, chrpa latnatá, divizna jižní rakouská, srpek obecný, modřenec chocholatý aj.

 

  • VKP V Rejholcích (2 ha, k.ú.Jamné)

Široce klenutý kamenitý vrcholový hřbet a horní části svahů různých expozic, rozčleněné mezemi a kamenicemi v nadm.výšce 450-464 m. Mozaika polokulturních luk, lad, maloplošných polí, listnatých lesíků, starých sadů a dřevinných linií. Lesíky jsou převážně habrové s podrostem konvalinky vonné, bažanky vytrvalé, kokoříku vonného, břečťanu popínavého aj., při lesních okrajích a v ladech tolita lékařská, chrpa latnatá, divizna jižní rakouská aj.

 

  • VKP Unínský potok (na k.ú.Hájek délka 1,5 km)

Přirozený tok potoka (jedné ze zdrojnic Lomničky), místy zařezaný až na skalní podloží permských pískovců, v nadm.výšce 340-400 m. Potok je provázen vzrostlým břehovým porostem s převahou olše šedé s příměsí vrby křehké aj. V rozšířených částech údolního dna jsou staré jabloňové sady, do kterých se v zimě stahuje černá zvěř.

 

  • VKP Hájecké meze (15 ha, k.ú.Hájek)

Strmé svahy sz.expozice do údolí Unínského potoka v nadm.výšce 360-440 m jsou rozčleněny soustavou mezí, často s kamenicemi a hromadnicemi načervenalých permských slepenců a pískovců. Jedná se o jedinečnou ukázku tradičního způsobu obhospodařování strmých svahů v minulosti, kdy zde byly i úzké pruhy polí. V současnosti jsou na mezích souvisle dřevinné linie s převahou javoru babyky a habru, místy s příměsí třešní, hrušní a jabloní a s keřovým patrem trnky obecné, lísky, růže šípkové, svídy krvavé a ptačího zobu obecného. V podrostu širších linií se uplatňují lesní druhy – plicník lékařský, kopytník evropský, violka srstnatá aj. Mezi mezemi jsou polokulturní ovsíkové louky a pastviny, přecházející místy v lada s teplomilnými druhy (hlaváč žlutavý, jehlice trnitá, máčka ladní aj.).

 

  • VKP  Janovcová lada (2 ha, k.ú.Hájek)

Horní část svahu z.-sz. expozice v nadm.výšce 460-475 m, místy s kamenicemi načervenalých permských hornin. Na místě dřívějších ovčích pastvin (ve středověku zřejmě dočasně i vinic) se rozvinula vitální populace janovce metlatého. Dále zde rostou zvonek okrouhlolistý, pupava bezlodyžná, mateřídouška vejčitá, svízel syřišťový, kručinka barvířská aj. V keřových liniích (růže šípková, trnka obecná) hnízdí ťuhýk obecný, v zimě se zde zdržují kvíčaly a brkoslavi.

 

  • VKP Samotín (3 ha, k.ú.Hájek)

Svahy rozmanitých expozic, místy rozčleněné mezemi s kamenicemi, v rozmezí nadm.výšek 450-470 m. V okolí zaniklé osady Samotín se rozprostírají pastvinná lada s roztroušenými dřevinami (dub zimní, borovice lesní, třešeň, ořešák aj.) s výskytem pryšce chvojky, řepíku lékařského, máčky ladní, kozince sladkolistého, janovce metlatého aj.

 

  • VKP Stanovisko (0,1 ha, k.ú.Hájek)

Vrcholové temeno Stanoviska (kóta 485 m) s kamenicemi permských hornin. Uprostřed rozlehlých kulturních pastvin (dříve polí) ostrůvek starých ovocných stromů (třešeň, hrušeň), souvisle podrostlých keři. Na jedné z nejvýše položených lokalit zde roste regionálně vzácný řešetlák počistivý. Místo dalekých výhledů.

 

  • VKP Stanovisko – U Dvora  (3 ha, k.ú.Hájek)

Na mírných svazích sz.expozice v nadm.výšce 450-470 m se rozprostírá komplex starých vysokokmenných sadů (třešeň, jabloň, švestka) s podrostem polokulturních pastvin. Zejména na březích cest dosud roste mateřídouška vejčitá, třezalka tečkovaná, hvozdík kropenatý aj. V zimě se ve starých sadech zdržují hejna brkoslavů a kvíčal.

 

  • VKP Hajánecký žleb (0,6 km, k.ú.Hájek)

Až 10 m hluboká strž, vyerodovaná drobným potůčkem v hlubokých svahovinách, ve spodní části až na podloží permských pískovců, nadm.výška 330-440 m. V zamokřeném dně břehový porost olše lepkavé i šedé a vrby křehké, v horní suché části javor babyka a jasan. Kromě ruderálních druhů (kopřiva dvoudomá, kerblík lesní aj.) zde rostou i lesní druhy – např. kapraď samec a čistec lesní.

 

Jen kousek na sever od Tišnova, který bývá označován jako „brána Vysočiny“, začíná přírodní park Svratecká hornatina. Tak je nazýváno po všech stránkách atraktivní území s velmi členitým reliéfem, jehož osu tvoří údolní zářez Svratky od Štěpánovic až nad Jimramov. Na ploše 365 km2 je zde chráněna harmonická kulturní krajina, pro niž je typická většinou maloplošná mozaika rozmanitých lesů, trvalých travních porostů, polí, vysokokmenných sadů, sídel vesnického typu a četných linií, skupin i soliter rozptýlené dřevinné vegetace. Přírodní park Svratecká hornatina se rozkládá především na okresech Žďár nad Sázavou (zde navazuje na CHKO Žďárské vrchy) a Blansko, r.1995 k němu byla připojena i menší část na okrese Brno-venkov. Z našeho zájmového území do ní patří katastr Jamného.

Pohledově libou, příjemně vzrušující krajinu, s vyváženým podílem přírodě blízkých a člověkem změněných částí je žádoucí zachovat a obnovovat nejen ve Svratecké hornatině, ale i kolem Tišnova. Právě důsledná ochrana přírody a krajiny je jednou z nezbytných podmínek pro vytvoření kvalitního životního prostředí.

 

 Autor textu: Doc. Ing. Jan Lacina, Csc.

Datum vytvoření: 3.2.2014 / Datum změny: 24.8.2015