Domy právovárečné

Prapůvodní sedlačení nebylo jediným zdrojem obživy lidu středověkého Tišnova, byla to také řemesla, obchod a především vaření piva a vinopalnictví, to jest pálení kořalky z žitného vína. Není v listinách dochováno, kdy měštěnínové tišnovští obdrželi "vejsadní" právo k vaření piva a pálení vína, ale již roku 1253 velmi se hněvají konšelé brněnští na své právovárečníky, proč nevaří tak dobré pivo jako v Tišnově a jinde, kudy taž voda teče a odkud lidé v Brně slad kupují.

Tišnovský údol rodil pšenici, ječmen a chmel na vaření piva a žita k pálení kořalky. Mimo krčmy formanské střídaly se výčepní věchýtky na šedesáti šesti štítech domů právovárečných. Fundamentem tišnovského blahobytu byly především tyto domy "vejsadní", nákladní neboli právovárečné. Již v raném středověku mohl každý kdekoliv pro svou potřebu vařit pivo. Byla to kuchyňská příprava tak obvyklá jako pečení chleba. Vyrábělo-li se však pivo po živnostensku, tudíž na prodej, bývala tato živnost v Tišnově, podobně jako v jiných městech, vázana na vlastnictví domu. Bylo to takzvané radicírované právo šenku a každý další, kdo si takový dům odkoupil, mohl v něm pivo vařit i prodávat.

V 15. století se vařilo v Tišnově pivo světlé z pšenice a černé z ječmene. Světlé či bílé pivo bylo husté, nepříliš sladké, spíše hořké. Pivu z ječmene se říkalo také staré, bylo lehčí, chuti málo nahořklé. Bývalo kořeněné jalovcem nebo bobkovým listem. Nejlepší pivo v Tišnové vařili v čísle 22 u Peterů. Bývalo prý vyhlášené jako v Čechách pivo rakovnické.

V 15. století usadili se v ulici Brněnské hrnčíři, kteří vyráběli hliněné korbílky, z nichž tišnovské pivečko obzvláště výborně chutnalo. Ulici Klášterskou pak v této době obsadili bečváři, jejichž bečky byly potřebné ku stáčení uvařené mladinky, která se ukládala do sklepů k zaležení. Várky se ohlašovaly na radnici předem a vaření "na černo" trestalo se i ztrátou živnosti a měšťanství.

Není divu, že ve městě, ve kterém se vařilo tak znamenité pivo a které mělo časté trhy a jarmarky, kypěl život v krčmách, šencích i v zájezdních hospodách. Rovněž každý cech měl svou poradní krčmu a jednotlivá řemesla držela své modré a mokré pondělky ve svých oblíbených šencích.

Ještě v osmdesátých letech 19.století bývalo v Tišnově čtyřicet výčepů piva a kořalek a o jarmarcích bývalo tak hlučno jako o posvícení a nejeden sedlák jel z Tišnova až k ránu, bez nákupu, s prázdnou kapsou, ale s hlavou obtíženou.

Datum vytvoření: 31.1.2014 / Datum změny: 31.1.2014