Městská knihovna Tišnov ve spolupráci s tišnovskou Ekoporadnou uspořádala cyklus přednášek nazvaných "Ochrana a tvorba krajiny". V prvním pololetí letošního roku proběhly tyto přednášky:
Krajina různýma očima ( 30.1.2011 )
Další přednášky z cyklu "Ochrana a tvorba krajiny" se zhostila zahradní a krajinná architektka, ing. Hana Ondrušková. Přístupnou formou a s mnoha fotografiemi připomněla základní pojmy užívané v krajinářské tvorbě. Společně s ní jsme měli možnost nahlédnout do ekologie krajiny, ukázat si základní typy krajin světa a nakonec se zadívat také do krajiny české.

Ochrana přírody a krajiny aneb Vlk hlídá ovce ( 19.2.2011 )
Ve druhé přednášce z cyklu „Ochrana a tvorba krajiny“ Mgr. Vladimír Šácha, ekoporadce se specializací na témata ochrana přírody a krajiny a interpretace místního dědictví ze Vzdělávacího a informačního střediska Bílé Karpaty, přednášel o tom, jak je možné ochránit přírodní hodnoty, zda máme oporu v zákoně, kdo se ochranou krajiny zabývá, zda je vůbec ještě co chránit.

Vliv člověka na krajinu-pohled do historie a hodnocení současného stavu ( 3.3.2011 )
Ing. Jiří Schneider, PhD., odborný pracovník na Ústavu tvorby a ochrany krajiny Lesnické a dřevařské fakulty MENDELU v Brně, garant a učitel několika předmětů pro obory Krajinářství a Krajinné inženýrství se zhostil třetí přednášky z cyklu „Ochrana a tvorba krajiny“.
V úvodu povídání byla nastíněna stručná historie vývoje krajiny pod vlivem lidské společnosti. Smyslem této části bylo pochopení vývoje krajinné struktury a základu dnešního stavu krajiny. Hlavní část se pak věnovala způsobům ovlivnění dnešní krajiny člověkem a jejich dopadům na jednotlivé složky krajiny a způsoby jejich hodnocení. Přednášku uzavřely příklady možných řešení snižování negativních vlivů člověka na krajinu.

Mapování krajiny a územní systém ekologické stability ( 8.3.2011 )
Ekoporadna Tišnovsko ve spolupráci s naší knihovnou uspořádala již čtvrtou přednášku z cyklu „Ochrana a tvorba krajiny“, zaměřenou na mapování krajiny a územní systém ekologické stability.
Přednášejícími byli tišnováci - doc. Ing. Jan Lacina, Csc. - akademický pracovník - docent - Ústavu lesnické botaniky, dendrologie a geobiocenologie (LDF MENDELU v Brně), člen Rady Ekologického institutu Veronica, náš přední odborník na geobiocenologii, a Ing. Yvona Lacinová - autorizovaná krajinářská architektka, projektantka územních systémů ekologické stability, členka Společnosti pro zahradní a krajinářskou tvorbu.
Během přednášky seznámili posluchače s tím, proč člověk vlastně mapuje krajinu, jakým způsobem takové mapování probíhá, zda jsou výsledky této činnosti k užitku, jestli ještě dokážeme najít cenná místa v krajině nebo co je to územní systém ekologické stability a k čemu slouží. V závěru přednášky byl dán prostor také dotazům posluchačů, na které oba přednášející ochotně odpovídali.

Odpady a jejich likvidace ( 1.4.2011 )
První dubnové pondělí bylo opět vyhrazeno přednášce z cyklu „Ochrana a tvorba krajiny“, která byla zaměřena na odpady a jejich likvidaci. Ing. Václav Drhlík, pracovník Odboru správy majetku a investic MěÚ Tišnov, osvětlil účastníkům přednášky jak správně třídit domácí odpad, zda má třídění odpadu smysl nebo se nakonec vše sesype na jednu hromadu, co je to recyklace a co reusing. Důležitou informací bylo také to, kam s jakým odpadem konkrétně v našem městě.
V závěru přednášky zbyl také prostor na dotazy posluchačů , na které pan Drhlík ochotně odpovídal.

Společně s netopýry ( 9.4.2011 )
V rámci přednáškového cyklu „Ochrana a tvorba krajiny“ za námi přijel přednášet Mgr. Jan Zukal, Ph.D., náš přední odborník na netopýry, pracovník Ústavu biologie obratlovců Akademie věd ČR, Ústavu botaniky a zoologie MU v Brně.
U příležitosti Mezinárodního roku netopýrů jsme si tak připomněli, co všechno o těchto zvláštních tvorech víme. Zastavili jsme se nad mýty a pověrami, kterými jsou tito letouni bohatě opředeni, a které doktor Zukal jednoznačně vyvrátil. Netopýři se tedy ani nezamotávají do vlasů, ani nesají krev, ani nejsou slepí. Naopak - vidí dokonce lépe než člověk. Řekli jsme si mimo jiné jak vypadají, čím se živí, že v našem mírném podnebí upadají netopýři na zimu do zimního spánku, takzvané hibernace, a že k ní potřebují zimoviště. V neposlední řadě jsme se dozvěděli, jak společně s nimi žít, aniž bychom jim ubližovali a ukázali jsme si druhy se v okolí Tišnova vyskytují.
Pozitivní skutečností je, že netopýrů na našem území spíše přibývá. Pomáhá tomu i celkové zlepšování stavu přírody.

Udržitelný rozvoj krajiny a péče o venkov ( 2.5. – 30.6. 2011 )
Ing. Jitka Schneiderová, zahradní a krajinářská architektka, ve své praxi se zabývá problematikou venkova a produkcí krajových odrůd jabloní a v rámci cyklu „Ochrana a tvorba krajiny“ uvedla další přednášku pro širokou veřejnost.
Vysvětlila posluchačům, co to udržitelný rozvoj vlastně je, nastínila rozvojové priority venkova při zachování hodnot, tradic venkova a jeho stability od základních pojmů v oblasti venkovské krajiny, přes soudobý stav, po možnosti a nástroje udržitelného rozvoje venkova. Poukázala na možného řešení soudobé problematiky venkovského prostoru s prezentací několika příkladů z praxe.

Vodní režimy v krajině, protipovodňová opatření ( 27.5.2011 )
V rámci přednáškového cyklu „Ochrana a tvorba krajiny“, který uspořádala Ekoporadna Tišnovska ve spolupráci s Městkou knihovnou, nás navštívil Ing. Tomáš Havlíček, vzděláním vodohospořád - krajinný inženýr, profesí projektant, který se zabývá vodním hospodářstvím krajiny - revitalizacemi, protipovodňovou ochranou, vodními nádržemi a souvisejícími tématy.
Zájemcům, kteří se na besedě sešli přednesl pojednání o retenci vody v krajině a jak se mění, vysvětlit jak předcházet povodňovým situacím (a suchu) a zda je to vůbec nutné, pohovořil také o globální oteplování. Část přednášky byla věnována péči o krajinu z hlediska vodohospodáře, seznámení s právní úpravou ochrany vod a nakonec vodnímu hospodářství krajiny v územním plánu Tišnova.

Poslední akcí, která probíhala v rámci letního semestru Univerzity volného času, kurzu Barokní architektura v evropských dějinách, byl poznávací zájezd do Benediktinského opatství a Památníku písemnictví v Rajhradě.
S padesátkou zájemců jsme v ranních hodinách odcestovali vlakem do Rajhradu, kde na nás čekal lektor kurzu Mgr. Michal Konečný se svým spolupracovníkem Mgr. Tomášem Valešem. Po prohlídce kláštera jsme zavítali také do opatského chrámu, kde nám oba naši průvodci předali nespočet zajímavých informací o této stavbě. Poté jsme se přesunuli do Památníku písemnictví na Moravě. Zde jsme měli možnost nejen zhlédnout zajímavé dokumenty týkají se zejména města Tišnova, ale také nahlédnout do práce restaurátorů anebo navštívit sklady, kde se dokumenty uchovávají.

Benediktinský klášter v Rajhradě u Brna je nejstarším klášterem na Moravě. Byl založen českým vévodou Břetislavem I. v polovině 11. století. První dochovaná zmínka pochází ale až z roku 1136. Dlouhá léta bylo převorství závislé na břevnovském klášteře, teprve v roce 1813 se osamostatnilo. Dnešní klášterní soubor vybudovaný podle návrhu architekta Jana Blažeje Santini-Aichela pochází z 18. století.

Památník písemnictví nabízí návštěvníkům stálou expozici zahrnující nejvýznačnější osobnosti literatury na Moravě od 9. do 20. století, temporární výstavy a prohlídku interiéru restaurované historické benediktinské knihovny s osmnácti tisíci knihami.

V prvním červnovém týdnu probíhaly poslední přednášky Univerzity volného času spojené tentokrát také s předání Osvědčení o absolvování. Frekventanti kurzů museli nejen splnit minimálně padesátiprocentní účast na přednáškách, ale při závěrečných testech také prokázat své nově nabyté znalosti. V kurzu „Barokní architektura v evropských dějinách“ absolvovalo z původně přihlášených 75 účastníků 72, ve druhém kurzu „Dějiny opery“ si odneslo osvědčení 20 z původně 23 přihlášených.

Výtvarník Libor Balák, známý především malbou s náměty pravěku a dějin člověka, realizoval již řadu úspěšných projektů. Jeho výtvarné práce v současnosti najdeme na výstavách např. v Petersfelsu – Lovci sobů, v Břeclavi na Pohansku – Stará Morava a na Akademii věd v Antroparku, kde je ke zhlédnutí jeho internetová expozice.
K přípravě těchto rekonstrukcí je nutné pořídit modely, repliky a atrapy, které dodávají obrazům z dávných dob na věrohodnosti. Není divu, že autor ovládající kouzlo, jak proměnit papír v téměř skutečné předměty, zhotovil pro vlastní děti masky, vystřihovánky, omalovánky a letadla na hraní. Na výstavě předváděná kolekce hraček vznikla pro nejmladšího syna Davida a rozvinula v něm časem nadšence pro toto nevšední modelářství. Nejstarší část výstavy tvoří velmi odolné hračky – auta, vláčky, které jsou plněné vlnitou lepenkou. Posledních několik let se otec se synem zaměřili na letecké modelářství a na tomto společném díle je David již vydatným pomocníkem. V současné době hračky proměňují v křehčí makety skutečných historických strojů z výkresů a strojní lepenky. Jsou zaměřené jak na naši historickou produkci leteckého průmyslu, tak na ty nejslavnější a nejzajímavější konstrukce letadel všech dob. Nenechte si ujít výstavu, která svou originalitou jistě zaujme jak děti, tak i dospělé.

Městská knihovna Tišnov uspořádala prodejní výstavu paní Dany Veselé, na které si návštěvníci mohli prohlédnout či zakoupit ručně malovaná a batikovaná trička, a to jak pro děti tak i pro dospělé. Každé z těchto kousků byl zaručený originál.

Městská knihovna uspořádala pro všechny zájemce v rámci projektu „Salonky“ prohlídku vily architekta Dušana Jurkoviče v Brně –Žabovřeskách, která se po celkové rekonstrukci letos na jaře otevřela veřejnosti. A tak náš další letošní výlet směřoval do Brna. Pro velký zájem ze strany tišnovských seniorů jsme se museli rozdělit do dvou skupin. Pro všechny z nás to byl mimořádný zážitek.

Jurkovičova vila je jednou z nejvýznamnějších architektonických památek přelomu 19. a 20. století v Brně. Spolu s realizacemi Jurkovičových návrhů na Pustevnách, v Luhačovicích a na zámku Nové Město nad Metují tvoří páteř jeho dochovaného díla v České republice. Tato architektonická památka má pro secesní Brno stejný význam jako vila Tugendhat pro Brno funkcionalistické.

I druhé květnové „Salonky“ byly výletní. Tentokrát jsme se vydali na vycházku lomnickou oborou pod vedením lesního pedagoga, revírníka Lesů ČR Mária Lanči. Jedná se o starou oboru patřící k lomnickému zámku tvořenou torzem plotů a některých mysliveckých zařízeních.
Pan revírník na nás již čekal na lomnickém náměstí, takže nic nebránilo tomu abychom se vydali na poznávací vycházku. A dozvěděli jsme se toho opravdu hodně nejen z historie obory, ale také mnoho zajímavých věcí o přírodě i práci lesníků dnes. Čtyřhodinová procházka byla i za krásného slunečného počasí opravdu náročná, přesto jsme se po jejím ukončení a vřelém poděkování panu revírníkovi, rozhodli navštívit ještě výstavu obrazů Aloise Fialy a keramiky Veroniky Hejhalové, která právě probíhala v lomnické synagoze. Po jejím zhlédnutí jsme se rozloučili a plni nových informací i dojmů jsme se spokojeně rozcházeli do svých domovů.

Od poloviny května do konce června byla v dospělém oddělení knihovny umístěna výstava fotografií ing. Rudolfa Stanka, na nichž mohli zájemci zhlédnout motýli vyskytující se v blízkém i vzdálenějším okolí Tišnova.

Květnové „Salonky“ se nesly v duchu výletním. Vypravili jsme se totiž se skupinou seniorů na nedaleký hrad Veveří.
Z tišnovského nádraží nás autobus odvezl do Veverské Bítýšky odkud jsme pěšky pokračovali k již zmíněné památce. Počasí nám přálo, a tak jsme se zanedlouho ocitli v blízkosti hradu u Kaple Matky Boží. Zde jsme si dopřáli malý odpočinek a lehkou svačinu a svižným krokem jsme pokračovali přímo na hrad, kde jsme si prohlédli exteriéry hradu, vystoupali jsme na repasované ochozy tzv. Příhrádku, abychom se mohli pokochat okolní krajinou i pohledem na hrad z trochu jiné perspektivy. Poté se nás již ujal kastelán hradu a provedl nás interiéry stavby od hladomorny až po půdu. Provizorní expozice vedly z velké části prostorami, ve kterých právě probíhaly rekonstrukční práce. Nabídl se nám tak netradiční pohled na postup oprav i srovnání mezi částmi areálu, které již byly opraveny, ve kterých práce probíhají, a těmi, které na svou obnovu teprve čekají.

Hrad Veveří - jeden z nejrozsáhlejších a bohužel v současné době také i nejvíce zanedbaných hradních areálů u nás vznikal postupně během téměř osmisetleté historie. Po druhé světové válce ovšem opakovanou snahou o naprosto nevhodná využití areál hradu velmi utrpěl. Teprve na samém konci 20. století začala systematická práce na jeho postupné obnově, která ovšem bude trvat ještě po mnoho let.

Od 7. března do konce dubna mohli čtenáři zhlédnout v prostorách dospělého oddělení výstavu šperků a skleněných misek z fusingové pece Tajemství ukryté ve skle z dílny Jarmily Jersákové a Dany Bartošové. Fusing je moderní technologie pro zpracování plochého skla, které se tvaruje ve fusingové peci za vysokých teplot kolem 800°C. Vznikají tak originální výrobky jedinečných barev a tvarů, barevná skla malých rozměrů jsou základem originálních šperku. Autorky šperků nám o sobě řekly následující: Jarmila Jersáková vystudovala umělecké sklenářství (vitráže, fusing) a restaurování malby. Zabývá se výrobou vitráží, Tiffany lamp, dekoračních misek a talířů, barevného šperkového skla a v poslední době také tvorbou autorských šperku.
Dana Bartošová vyrábí šperky ze šperkového skla a z minerálů jako svou zálibu, koníčka a pro potěšení.

Manželský pár, Alena Kantorová a Radovan Jirků, navštívil tišnovskou knihovnu již počtvrté, aby se s námi podělil o další ze svých cestovatelských dobrodružství. Tentokrát vyrazili ale bez motorky, která musela při jejich poslední výpravě na americký kontinent zůstat doma.
Během putování jsme se podívali nejen do hlavního města Peru Limy, ale také do hlavního města starých Inků - Cuzca a okolí posvátného Machu Pichu. V Punu jsme byli účastníky tradičního festivalu. Prohlédli jsme si známé "nazkazské linie" a lodí se vydali výlet do nádherné přírodní rezervace Balestas. V národním parku Huascarán jsme obdivovali krásná jezera, hory a také největší bromelie na světě. Během týdenního výletu do Amazonie jsme vyrazili po řece do pralesa a seznámili se s místními indiány a exotickou přírodou.

Blížící se svátky jara svým způsobem předurčily čemu bude věnována jarní praktická dílna v projektu „Salonky.“ Tentokrát jsme dílničku pojali po moravsky a zkusili jsme si vyrobit ptáčky z kukuřičného šustí. Kukuřičné šustí je tradiční materiál, který se u nás rozšířil od 17.století. Z usušených lupenů obalujících kukuřičné klasy se vytvářejí figurky zobrazující jednotlivé činnosti na venkově nebo témata spojená se svátky. S výrobou ptáčků nám pomohla paní Hana Širůčková, žena mnoha zájmů a koníčků. Řadu domácností tedy na Velikonoce zdobila netradičně tradiční výzdoba z dob našich předků.

Jako každý rok, i letos proběhla v tišnovské knihovně tradiční Noc s Andersenem, která tentokrát připadla na aprílový 1. duben. Smutek a slzy se zračily v očích přicházejících dětí i rodičů, když jim příslušníci České policie oznamovali zrušení akce z důvodu spáchání závažného trestního činu v prostorách knihovny. Jaké pak však bylo jejich překvapení a nekončící radost při zjištění, že se jedná pouze o aprílový žert. Od 20. hodiny se začalo s pestrým programem. Ten byl zahájen společnou seznamovací hrou, poté se děti rozdělily na dva herecké kočovné spolky a pod vedením Sultána Solimána (,,Vládce náš, slunce naše jasné") a krásné princezny Zubejdy začaly nacvičovat divadelní představení. Sultánova skupinka zdramatizovala pohádku O Budulínkovi a princeznin spolek secvičil v upravené moderní verzi pohádku O Otesánkovi.
Po velmi zdařilém uměleckém vystoupení obou spolků se zasedlo ke společné bohaté hostině, pečlivě připravené Japonkou Marií Šiko-Šiko-Šikolovou. Posilněny obloženými chlebíčky a buchtami od maminek sepsaly děti poselství pro pana Andersena. Fantazie jim rozhodně nechyběla. S tímto poselstvím a s rozsvícenými lampiónky se vydaly za panem Andersenem. Cesta vedla nejtemnějšími kouty města Tišnova, podél hřbitovní zdi až ke kostelu sv. Václava. Během této noční pouti děti potkávaly pohádkové bytosti. Už z velké dálky bylo slyšet Smrťáka, brousícího si svoji kosu u hřbitovní brány. Než došly až ke kostelu, zahlédly v koruně stromu sedícího upíra a setkaly se i s Malou mořskou vílou. Konečně zaslechly líbezné tóny flétny pana Andersena, který na ně čekal před vchodem do kostela. A nebyl tam sám, v této noci plné kouzel si k sobě přivolal nejen draka a rytíře, ale i čarodějnici, malého vlka a Kloboučnici, a se všemi těmito bytostmi příchozí děti uvítal. K jejich velkému překvapení je pozval na tajemný půlnoční výstup na kostelní věž. Ale jakoby i kostelní hodiny věděly, že aprílový den ještě neskončil, odbily v pravou půlnoc pouze třikrát. Na dvanáctero odbití si všichni malí hrdinové museli ještě 15 minut počkat! A bylo po aprílu - ten se tentokrát opravdu vyvedl!
Obohaceny o spoustu zážitků se děti rozloučily s panem Andersenem i se všemi ostatními a odebraly se na kutě do knihovny, kde už na ně čekaly jejich spací pytle. S pohádkou na dobrou noc se jim sladce usínalo.

V březnové cestopisné besedě za námi již poněkolikáté dorazil pan David Hainall. Profesí učitel biologie a tělocviku se ve svém volném čase věnuje průvodcovství pro cestovní kancelář Alpina. Rád také fotografuje a ze svých cest si tak vozí nejen skvělý obrázkový materiál, ale také spoustu zážitků, které nám při besedách alespoň zprostředkovaně předává.
Tentokrát jsme zavítali do Norska. Během povídání jsme procestovali hlavní národní parky a významné fjordy této drsně nádherné severské země, vystoupali jsme mimo jiné na dva nejvyšší vrcholy Skandinávie, pluli za půlnočním sluncem na souostroví Lofoty a naše kroky se zastavili také daleko za polárním kruhem na ostrově Senja.

V březnových „Saloncích“ jsme se nechali inspirovat jarní přírodou a blížícími se velikonocemi. Rozjeli jsme se opět do nedaleké praktické dílny „Veverka“, abychom se tentokrát naučili uplést ptačí klícky z pedigu.
Nejdříve ze všeho nás lektorka paní Kučerová nechala vybrat materiál, ze kterého jsme posléze pod jejím vedením začali tvořit. Aby se nám pedig při pletení nelámal, museli jsme jej pečlivě namáčet v připravených kbelících s vodou. A tak se občas stalo, že nebylo mokré pouze proutí. Technika pletení nám šla krásně od ruky, pokud se vloudila chybička, paní lektorka rychle zakročila a uvedla vše do pořádku. Krátce po poledni jsme se již všichni pyšnili krásnými ptačími klíckami a spokojeně jsme odcházeli do blízké restaurace na zasloužený oběd. ,br.

V březnu navštívila dětské oddělení knihovny malířka a ilustrátorka Jana Ondrušová-Wünschová. Žáci druhých tříd základních škol tak měli možnost seznámit se nejen s její tvorbou, ale také si poslechnout v autorčině podání pohádku Mileny Buřilové O jezerním skřítkovi. Četba i povídání Jany Ondrušové děti zavedla k velikému, krásnému jezeru, obklopeného hustými lesy.
Autorka v průběhu besedy také prozradila nejednu zajímavost vztahující se k pohádkám i ilustracím. Žáci naslouchali se zatajeným dechem a s milým hostem se jen neradi loučili. V závěru besedy dostali od ilustrátorky předkreslené obrázky, které si mohli domalovat podle vlastní fantazie.

Oddělení pro dětské čtenáře připravilo pro žáky 3.-5. tříd základních škol setkání s malířem a ilustrátorem Pavlem Čechem, v jehož tvorbě najdeme cosi zvláštního. Takové podivné tajemné kouzlo, které připomíná staré dobré časy, dětství dávno zapadlé prachem všedních dní a ubíhajících let, kouzlo, které si připomene rád snad každý dospělý.

Pavel Čech uvedl svoji novou knihu „Tajemství ostrova za prkennou ohradou“, která představuje dosavadní vrchol jeho tvorby. V roce 2010 kniha získala cenu Muriel - nejlepší české komiksové album. Je to kniha plná nádherných maleb vyprávějící příběh tří kamarádů, ve kterém se promítají autorovy vzpomínky z dětství.

V poslední době se řada časopisů, zaměřených na ženy a jejich využití volného času, zmiňovala o staré antické technice zvané enkaustika. Princip enkaustické malby spočívá ve využívání barviv třených se zvlášť připraveným voskem. Po dokončení se tato vosková malba horkem spojuje a vpaluje do podkladu, je napojena voskem, tedy enkaustována.
Dnes stačí dobré voskové pastelky, obyčejná žehlička a můžete si vyrobit několik obrazů touto technikou stejně jednoduše a pěkně jako naše seniorky v jedné z praktických dílen v rámci „Salonků“, kdy nám kouzlo techniky předváděla paní Dagmar Zajíčková.

Na čtvrteční, již tradiční, cestopisné povídání jsme si tentokrát pozvali Ing. arch. Michaela Balíka, architekta archeologických expedicí Českého egyptologického ústavu do Abúsíru. Byl jedním z účastníků největšího objevu české egyptologie, objevu hrobky Iuffa, na kterém spolupracoval jako architekt a stavební odborník. Projektoval a realizoval technické řešení celé složité akce a vybudoval zabezpečení objevu pro další průzkumníky i budoucí návštěvníky z řad turistů. Pod pískem pouště, v hloubce 21 metrů pod úrovní pouště, tak zanechal velký, jak se v Egyptě říká,  "otisk svých rukou". 
Na skok v Egyptě se tak ocitl každý, kdo tuto přednášku navštívil. A kdo možnost využil, nelitoval. Přednáška, doprovázená promítáním neopakovatelných autentických fotografií, byla úžasná. Až se všem tajil dech při odkrývání víka bazaltového sarkofágu, otevření vlastní hrobky či pohledu na celou pohřební výbavu a výzdobu majitele hrobu.
Zvídavé otázky účastníků v závěru besedy nebraly konce. A tak jsme si přislíbili, že v budoucnu zajistíme její další pokračování.

Únorové „Salonky“ jsme věnovali prohlídce historických prostor Augusti-niánského opatství na Starém Brně, které zahrnují nejstarší gotickou část původního kláštera cisterciaček - dormitář, kapitulní síň, rajskou zahradu, refektář cisterciaček, novější barokní přestavbu včetně Mendelova refektáře, vnitřní nádvoří a klášterní zahradu.
Klášter si během let získal pověst živého centra teologie i kultury a přitahoval známé filozofy, muzikology, matematiky, botaniky a mnohé jiné. Mezi nimi byl i mnich a pozdější opat řádu Gregor Mendel, přírodovědec, zakladatel genetiky a objevitel základních zákonů dědičnosti.
Výstava „Gregor Mendel“ věnovaná jeho životu a dílu, kterou jsme také navštívili, představila návštěvníkům Mendlovy široké zájmy (křížení rostlin, ovocnářství, včelařství, meteorologie, astronomie...) Mendelovy pokusy byly představeny pomocí interaktivní počítačové technologie. Obohaceni novými informacemi a dojmy jsme se v odpoledních hodinách vraceli spokojeně domů.

Městská knihovna zahájila letní semestr na Univerzitě volného času dvěma cykly přednášek:

„Dějiny opery“
Cyklus přednášek nabídnul zájemcům v osmi přednáškách tyto okruhy témat: Opera před narozením i po něm, Opera vážně i nevážně, Hudební drama a hudební komedie, Italové a Francouzi, Kouzelné střely a Svatý Grál, Opera jako součást národní identity, Verismus a roztříštění nových směrů, Opera nedávno a dnes.

„Barokní architektura v evropských dějinách“
Kurz složený z osmi samostatných přenášek měl za úkol seznámit posluchače s vývojem evropské barokní architektury v 17. a 18. století. Na základě úvodu, ve kterém byly zohledněny širší historické souvislosti, byl zdůrazněn zejména význam římské architektury (Bernini, Borromini, Cortona). Vedle Itálie se věnovla pozornost klasicistní reakci na radikální římské baroko, která byla typická zejména pro francouzskou architekturu období vlády Ludvíka XIV. Samostatné přednášky byly následně zaměřeny na radikální baroko v katolických zemích (Rakousko, Bavorsko). Zdůrazněny ve dvou samostatných přednáškách byly pak osobnosti a důležité stavby baroka v Čechách a na Moravě.

V pondělí 30. ledna proběhlo v obřadní síni tišnovské radnic, za přítomnosti starosty města pana Jana Schneidera, lektorů a pracovnic knihovny, slavnostní ukončení studia zimního semestru na Univerzitě volného času.
Po úvodních tónech studentské hymny Gaudeamus igitur a projevech zúčastněných stran byla frekventantům předána osvědčení o absolvování kurzu „Velcí mistři renesančního malířství“ nebo kurzu „Umění 20. století“. Z původně přihlášených 113 frekventantů získalo osvědčení 108.

Do Afriky míří ročně tisíce turistů i fotografů vybavených nejmodernější technikou. Cílem expedice Fotografické návraty byla však severní Keňa. Tato vyprahlá oblast je úplným opakem jižní části této africké země - není tak přitažlivá, lidé ji více ignorují a nechávají ji svému osudu. I tato krajina je však obydlená - není to pustina. Žijí zde lidé, zvířata, rostliny a vyprávějí se zde příběhy.
Tým složený z biologů, přírodovědců a fotografa a kameramanky se vydal po stopách cestovatelů, amerických manželů Johnsonových, kteří ve třicátých letech 20. století objevili tuto část Afriky, žili zde a na filmový pás zaznamenali svůj příběh a své zážitky. Účastníci novodobé výpravy hodlali stejně jako jejich předchůdci popsat a na staré fotografické přístroje zachytit dosud málo probádanou část Afriky v Keni. Chtěli mj. podniknout fotografickou katarzi - vrátit se zpátky v čase i myšlení a prizmatem dávnověku se podívat do oken budoucnosti.
Během projekce diváci viděli nejen jedinečné fotografie pořízené v průběhu expedice, ale také unikátní snímky zapůjčené Safari muzeem v Kansasu, např. historicky první temnou komoru v divočině postavenou fotografem Martinem Johnsonem nebo první dochovaný snímek žirafy.

V loňské roce nás cestovatel Jaromír Novák seznámil s první částí své dobrodružné plavby po Antarktidě. Ve druhém pokračování besedy jsme se s ním vydali po stopách polárníka Ernesta Shackletona, navštívili Sloní Ostrov a propluli jsme též Jižní Georgií s rozsáhlými koloniemi tučňáků královských, lachtanů a rypoušů sloních. Vystoupali jsme na sopečný kužel ostrova Tristan da Cunha, navštívíli hnízdiště albatrosů na ostrově Nightingale a kolem mysu Dobré naděje zamířili do Kapského Města na úpatí pohoří Table mountains.

Ruská filmová pohádka Mrazík tvoří po léta neodmyslitelnou součást českých televizních vánoc. Každoročně dokázala přilákat ke sledování miliony dětí i jejich rodičů a patří po generace k nejoblíbenějším pohádkám vůbec. Obrovská popularita této pohádky se stala inspirací také nedvědickému pěveckému sboru Cvrčci, jejichž sbormistryně Petra Cvrkalová jej přepracovala do podoby pohádkového muzikálu .
V tišnovské knihovně se tak rozehrál tradiční ruský příběh o závisti, lakotě, pokoře, udatnosti a lásce. Setkali jsme se s pracovitou Nastěnkou, statečným, ale samolibým Ivanem, macechou, Marfušou, babou Jagou i s loupežníky. Celé představení bylo propleteno známými písněmi z filmové pohádky i z lední revue. Malí i velcí diváci nadšeně sledovali celý příběh a odměnili účinkující ohromujícím potleskem.

V rámci Univerzity volného času se padesátka „studentů“ vypravila do Olomouce, aby zhlédla nejen krásy tohoto moravského města, ale zejména velkoryse koncipovanou výstavu Olomoucké baroko s podtitulem Výtvarná kultura 1620-1780. Ta nabídla divákům stovky exponátů zapůjčených z šedesáti moravských muzeí a ze sbírek církevních institucí. Cílem organizátorů bylo definovat ,,olomoucké baroko" a zmapovat uměleckou identitu severní Moravy v 17. a 18. století. Královská Olomouc, sídlo arcibiskupů, byla městem, které nejenže tvůrčím způsobem přijímalo vnější umělecké podněty, ale dokázalo je spojovat se svojí vlastní tradicí, která sahá až do raného středověku.
Umělecká produkce byla zastoupena ve všech oborech, od monumentální malby a sochařství, až po luxusní umělecké řemeslo, knižní kulturu a barokní grafiku, což byla nejatraktivnější část výstavy nainstalovaná v olomouckém Arcidiecézním muzeu a v Muzeu moderního umění. Doplňující expozice ve Vlastivědném muzeu se pak zaměřovala na měšťanské prostředí a olomouckou hmotnou kulturu všedního dne. Přes nepříliš příznivé počasí byli všichni účastníci s průběhem exkurze spokojeni a obohaceni novými informacemi se v podvečerních hodinách vrátili zpět do svých domovů.

Nový kalendářní rok jsme zahájili návštěvou v keramické dílně Veverka. Tentokrát jsem si zkusili vyrobit z keramické hlíny misky s motivem listů z kapusty nebo čínského zelí. Práce s hlínou nebyla složitá, hmota se v malé misce vytvarovala do žádaného tvaru a pak se do ní otiskl list nebo listy již zmíněné zeleniny. Jelikož to opravdu nezabralo moc času, vyrobily si seniorky ještě další věci do svých domácností např., cedulky na dveře pokojů nebo domovní znamení.
O týden později jsme ve Veverce pokračovali v již započaté práci. Vypálené misky jsme natírali podkladovou bílou barvou a pak už jen zbývalo vybarvit misky či cedulky tak, aby nám dělaly radost i v našich domácnostech. Samozřejmě, že barva musela řádně zaschnout, takže pro výrobky jsme si zajeli za dalších 14 dní.

Je Írán ďábelskou zemí? Jak se islám promítá do každodenního života? A je tato země plná mučedníků? Na tyto a mnohé další otázky odpovídal návštěvníkům cestopisné besedy geograf, cestovatel a spisovatel Jiří Sladký.

Povídání o zemi nabídlo milovníkům dobrodružství neobvyklý pohled do zákulisí šíitských rituálů, zavedlo je k hrobkám světců, k nimž míří nekonečná procesí, do hlučných průvodů kajícných věřících i na soukromé duchovní rituály, kam obvykle může jenom pravověrný muslim. "Írán není jen zemí islámu, ale je i zemí hornatou, plnou čarokrásné přírody, pohádek Tisíce a jedné noci, čajových dýchánků a opia," prozradil cestovatel, který Írán navštívil dvanáctkrát a napsal o něm dvě knihy: Írán plný mučedníků a Terijak znamená persky opium. Beseda bude doplněna o spoustu nádherných fotografii, autentických hudebních nahrávek a videí z rituálů.

Pro období adventu jsme pro zájemce připravily návštěvu brněnské katedrály sv. Petra a Pavla a Diecézního muzea v Brně.
Počátky chrámu na petrovském kopci sahají až do 70. let 12. století. V období gotiky prošel kostel několika přestavbami. Při jedné z nich, kolem roku 1500, bylo původní zasvěcení svatému Petrovi rozšířeno na zasvěcení sv. Petrovi a Pavlovi. Když papež Pius VI. bulou z roku 1777 potvrdil zřízení Biskupství brněnského, byl kostel sv. Petra a Pavla povýšen na katedrálu.
Muzeum představilo exponáty pocházející z kostelů a farností brněnské diecéze. Obrazy a plastiky vyprávěly příběh života Ježíše, což vyjadřoval již samotný název výstavy VITA CHRISTI. Čtyři desítky prací byly vybrány tak, aby doložily velké umělecké dědictví a zároveň upozornily na svoje myšlenková východiska a inspirační zdroje. Vedle známých středověkých skvostů byla některá díla veřejně vystavena poprvé.

Pro milovníky čokolády jsme připravili setkání s majiteli české firmy Kamila chocolate, se sídlem ve Vyskytné nad Jihlavou, vyrábějící čokoládové speciality. Výroba firmy je zaměřena na ruční zpracování čokoládových bonbónů té nejvyšší kvality. Při výrobě je dbáno na perfektní vzhled a rozmanitost nejen druhů, ale i tvarů a barev. Další devizou produkce jsou postupy podle českých receptur již z roku 1930.
Jednatel firmy pan František Hlava nás provedl nejen všemi provozy firmy, ale také nás seznámil s historií čokolády, se zpracováním kakaových bobů, s rozdíly mezi kvalitní čokoládou a různými náhražkami. Účastníci besedy kladli zvídavé otázky, na které pan Hlava podrobně odpovídal.
Součástí besedy byl i prodej čokoládových výrobků a tak všichni přítomní měli možnost ochutnat pravou kvalitní čokoládu.

Městská knihovna Tišnov připravila v rámci 6. ročníku projektu „Salonky“ praktickou dílnu, ve které jsme vyráběly pod vedením lektorky paní Hany Širůčkové zvonečky z korálků.
Na dvacet zájemkyň si přišlo vyrobit ozdobu na vánoční stromeček a při tvorbě zvonečků vzpomínaly na svá dětská léta i tehdejší sváteční ozdoby. V příjemné atmosféře nám dopoledne rychle uteklo a všechny dámy odcházely pocitem dobře vykonané práce i s nově nabytými vědomostmi.

V praktické dílně Veverka jsme si tentokrát zkusily nově objevenou techniku výroby obrázků z ovčího rouna.Ovčí rouno je nový ekologický výtvarný materiál vhodný na výrobu obrázků, doplňku oblečení, jednouchých hraček nebo loutek. Chomáčky různě barevného rouna jsme s pomocí plstících jehel propichovaly proti filcové podložce. Vyráběly jsme obrázky podle zvířecích a květinových předloh, fantazii se meze nekladly. Výroba nebyla složitá, jen jsme musely dbát na řádné vpichy, které musely být těsně vedle sebe.

Sobotní vernisáž výstavy sourozenců Zdeňka „Obíka“ a Barbory Pochopových zahájila dvouměsíční prodejní výstavu řezbářských výtvorů, akvarelů a malovaných kamenů.

Jaromír Novák si ze své dobrodružné cesty na historické trojstěžňové plachetnici do země věčného sněhu a ledu připravil zajímavé povídání. Promítání první části výpravy nás zavedlo z Ohňové země do Antarktidy. Navštívili jsme ostrovy v Jižních Shetlandech a Weddellově moři (mj. James Ross, kde sídlí česká antarktická základna) i samotný antarktický kontinent, zápasili jsme s rozbouřeným mořem, proplouvali ledovými krami či pozorovat kolonie tučňáků a lachtanů.

Cestovatelský podvečer v září patřil panu Romanu Janusovi a multimediální projekci – diashow s názvem: Kamčatka – země na konci světa…

Nezapomenutelná dobrodružství z cesty na samotný okraj Asijského kontinentu, mezi sopečné kužele svérázného poloostrova Kamčatky, prezentována formou poutavé diashow s řadou jedinečných záběrů, s doprovodným komentářem a stylovým hudebním pozadím. …470 tisíc čtverečních kilometrů, více než 300 sopek, z toho 29 aktivních, překrásná panenská příroda s řadou míst, která ještě čekají na svého objevitele… Mystická krajina posetá tryskajícími gejzíry, kouřícími fumaroly, termálními prameny a řadou jiných geotermálních jevů… Největší koncentrace medvědů hnědých na světě, obrovské klimatické rozdíly v rámci poloostrova… Donedávna zakázaná pohraniční oblast, kam po několik desetiletí nevkročil žádný cizinec, domov stalinovských vysídlenců, vulkanologů, rybářů či mizejících původních kmenů…
Země snů – krásná a svůdná, leč i tvrdá a nelítostná. To vše je Kamčatka …ráj i peklo na samém konci světa…

Městská knihovna Tišnov připravila zájezd na státní hrad Pernštejn, kde jsme navštívili výstavu Kryštof Pavel z Liechtensteinu-Castelkornu a Morava v časech třicetileté války, jejímž kurátorem byl Mgr. Michal Konečný. Výstava na pozadí života významné osobnosti mapovala historii Moravy v první polovině 17. století, dramatické období třicetileté války, ale také jedno z významných období v dějinách samotného hradu Pernštejna. Dále jsme navštívili prohlídkovou trasu č.1 se stálou expozicí a zhlédli jsme též výstavu „Podzim na Pernštejně“, aranžmá z květin, rostlin a plodů podzimu v interiérech i areálu hradu. Slavnostní výzdoba prohlídkové trasy byla ukázkou dovednosti pracovníků Národního památkového ústavu a jím spravovaných památkových objektů a profesionálního floristy Slávka Rabušice.

V rámci 6. ročníku projektu „Salonky“ připravila Městská knihovna návštěvu expozice na hradě Špilberk.
Výstava s názvem „Dámská volenka“, zahrnovala historii módy, tance, plesů a tanečních zábav od 19. po 21. století a zaměřovala se na tanec, oděv a jejich vzájemné ladění. Výstavní projekt se snažil o oslavu barevné mozaiky společenského života se všemi jeho aspekty: hudbou, radostí z krásy pohybu, krejčovské dovednosti a půvabu žen bez rozdílu věku.
Na výstavě bylo možno shlédnout dámské i pánské kostýmy, módní doplňky, kolekce krajky, šperků a bižuterie, vějířů a tanečních pořádků ze sbírek Muzea města Brna.
Na závěr výstavy měly účastníci možnost vyzkoušet si některé oděvy přímo na sobě. Přítomné dámy toho s radostí využily a zkoušely dobové šaty, boty i klobouky.

Mimořádně pěkného přijetí mezi čtenáře knihovny se dostalo 17. června prvňáčkům ze základních škol 28. října, Smíškova a Předklášteří. Celé sváteční dopoledne probíhalo v pohádkové atmosféře a bylo odměnou za snažení během prvního roku školní docházky. Nejednou museli malí žáci prokázat svou samostatnost a nebylo pro ně vždy jednoduché naučit se všechna písmenka, poskládat je do slabik, slov a vět. A možná ještě větší práci jim dalo psaní a počítání. Dnes jsou samostatnými čtenáři, a to je velká událost nejen pro ně, jejich rodiče, ale i pro naši knihovnu. Pro děti byla napsána spousta krásných knih, ve kterých mohou hledat zábavu, dobrodružství, ale také poučení a moudrost.
V dopoledním programu děti zhlédly premiérové představení pohádky „Sněhurka a sedm trpaslíků“, který předvedl Nedědický pěvecký sbor Cvrčci. Pohádkový příběh bratří Grimmů byl okořeněný písněmi známými z filmové podoby pohádky z dílny Walta Disneye. Poté jsme společně s pohádkovými bytostmi předali prvňáčkům upomínkové listy, které děti mohly využít jako svůj první čtenářský deník, do něhož si mohou zaznamenat svoje první samostatně přečtené knížky. Pohádkový list malého čtenáře tak zachytí jejich první krůčky na cestě za knihou. A my všichni jim přejeme, aby neztrácely nadšení a dlouho zůstávaly v pohádkovém kraji, kde se dějí divy a zázraky.

V pondělí 7. června proběhlo v obřadní síni tišnovské radnice, za přítomnosti místostarosty města pana Zdeňka Melkese, lektorů a pracovnic knihovny, slavnostní ukončení studia letního semestru na Univerzitě volného času.
Po úvodních tónech studentské hymny Gaudeamus igitur a projevech zúčastněných stran byla frekventantům předána osvědčení o absolvování kurzu „České šlechtické rody“ nebo kurzu „Jazz – historie a současnost“. Z původně přihlášených 112 zájemců získalo osvědčení 98.
Závěrem našeho setkání byla přítomným sdělena témata přednášek na další semestr.

Poslední páteční odpoledne v měsíci květnu patřilo setkání dětí a seniorů, které proběhlo v rámci projektu Celé Česko čte dětem.
Naše setkání uvedli žáci ze třídy učitelky Dagmar Maškové ze Základní školy 28. října, která s dětmi připravila dramatizací pověstí O Horymírovi a Dívčí válka. Tématu českých pověstí jsme se věnovali i nadále při společném čtení.
Návštěvníci mohli zhlédnout také výstavku ručně vyrobených knih, které děti vytvářely během měsíce března ve středečních dílničkách. Vyvrcholením celé akce pak bylo vyhodnocení nejpovedenějších prací a předání odměn vítězům.

Ekoporadna Tišnovsko a Městská knihovna Tišnov uspořádaly přednášku Ing. Martina Dočkala, Ph.D. z Fakulty stavební, ČVUT v Praze, který se mimo jiné specializuje na problematiku odpadů, skládek a vlivu starých ekologických zátěží na životní prostředí.
Během přednášky jsme se dozvěděli, jak to bylo s (bio)odpady v minulosti a jak je tomu dnes. Informace o množství a složení odpadů v naší „popelnici“ i zdroje odpadu mnohé z nás překvapili. Rádi jsme si tedy poslechli o možném nakládání s odpady, jaký je jejich potenciál i o možných způsobech zpracování včetně postupů, jejich výhod i nevýhod. V neposlední řadě byl velmi zajímavý blok s otázkou takřka nerudovskou, tedy kam s nimi – jaká jsou řešení, co s odpady děláme dnes a co bychom dělat měli.

Městská knihovna Tišnov pořádá v rámci UVČ celodenní zájezd do Kroměříže, kde navštívíme nejen arcibiskupský zámek, který zaujímá výjimečné postavení mezi předními moravskými památkami, ale také Květnou a Podzámeckou zahradu.
Vznik a vývoj zámku je spjat s historii olomouckého biskupství a  arcibiskupství po zničení původního goticko-renesančního paláce švédskými vojsky v třicetileté válce dal biskup Karel II. z Lichtensteinu-Castelkorna vystavět honosnou, raně barokní knížecí rezidenci olomouckých biskupů, která dodnes reprezentuje jejich společenský, politický a kulturní význam. Italské pojetí jí dodali architekti vídeňského císařského dvora Filiberto Lucchese a Giovanni Pietro Tencalla.
Olomoučtí arcibiskupové věnovali nemalé prostředky na zvelebení svého reprezentačního sídla a využívali pro jeho budování služeb nejpřednějších umělců, architektů a inženýrů své doby. Mnozí se vyznačovali velkým zaujetím pro zahradní umění, které bylo považováno za vrcholnou disciplínu uměleckou, ale i filozofickou a technickou. V Kroměříži se tak zachovaly dvě její vrcholné formy – formální barokní Libosad reprezentovaný Květnou zahradou a Podzámecká zahrada jako bohatý, přírodně krajinářský park 19. století.
Pro jedinečnost obou zahrad byl roku 1998 celý komplex zapsán do Seznamu světového přírodního a kulturního dědictví UNESCO.

Již počtvrté se vypravíme s Ing. Radovanem Jirků a Alenou Kantorovou za krásami světa, tentokrát na Dálný východ. Spolu s nadšenými milovníky cestování navštívíte Mongolsko, pohoří Altaj i jezero Bajkal. Nebude chybět dobrodružná výprava přes poušť Gobi nebo návštěva hlavního města Ulaanbaataru. Nelze se nepodívat do hlavního města Republiky Burjatia, kde si prohlédnete největší hlavu Lenina na světě.
Závěr cestopisné besedy patřil tradičně různým dotazům a mimořádně i prohlídce motorky, na které byla celá cesta absolvována, což uvítali zejména účastníci besedy z řad mužů.

Lomnická synagoga
Další výlet ve spolupráci s firmou Lesy České republiky se nám kvůli počasí nevydařil a tak místo hledání Medvědího Česneku na Jahodné jsme se jeli podívat na památky do Lomnice. Nejvíce času jsme strávili v kostele Navštívení Panny Marie na náměstí, který nechal postavit na sklonku 17. století tehdejší majitel lomnického panství hrabě František Gabriel Serényi. Největší pozornost si bezesporu zaslouží monumentální sousoší Božího hrobu z poloviny 19. století v boční kapli kostela, které bylo prohlášeno kulturní památkou a jehož autory jsou podle posledních výzkumů sochaři Edele a Břenek. Druhý jmenovaný se též podílel na výzdobě lomnického morového sloupu naproti farnímu kostelu. Další naše kroky vedly do židovské čtvrti založené po roce 1700 hrabětem Antonínem Amatem. Původně dřevěnou synagogu vystřídala v roce 1794 nová synagoga v pozdně barokním stylu. Synagoga byla ve vlastnictví lomnických Židů až do doby nacistické okupace, kdy byli Židé z Lomnice odvezeni do koncentračních táborů, ze kterých se zpět do Lomnice už žádný z nich nevrátil. Během tohoto období byla využívána jako sklad. Nezájem o budovu během nacistického a komunistického režimu zanechal stavbu ve špatném stavu. To bylo napraveno v roce 1997, kdy byla Synagoga důkladně zrekonstruována a otevřena pro kulturní účely obce, což zahrnuje nejrůznější výstavy a malé koncerty. Poslední zastávkou našeho výletu v Lomnici byla kaple sv. Antonína Paduánského ze 17. století.

Přednáška o historii vývoje hudebních nástrojů. Posluchači se prakticky seznámili s téměř kompletní vývojovou řadou všech druhů dechových a strunných nástrojů, přičemž měli unikátní možnost vidět a slyšet kromě jiných také některé středověké či renesanční nástroje, jako např. zvířecí rohy, loutnu, cink, středověkou harfu. Vše bylo provázeno praktickými ukázkami téměř padesáti různých nástrojů všech dob. Přednáška také seznamovala s technologií některých hudebních nástrojů a s hudbou v dějinách a to díky hudebním ukázkám odpovídajícím době každého nástroje.

Občanské sdružení Persefona ve spolupráci s Městskou knihovnou a MC Studánka uspořádali přednášku na téma domácího násilí a jeho podob. Během přednášky jsme se dozvěděli, co se vlastně skrývá pod pojmem „domácí násilí“ a také kdo se může stát jeho obětí. Zjistili jsme, že vzniká ve všech typech rodinných a obdobných vztahů. Vyskytuje se v rámci celé společnosti – týká se všech bez ohledu na jejich vzdělání, sociální postavení, životní styl, náboženskou orientaci, rasu a věk. Typickou a převládající formou je násilí muže vůči jeho partnerce. Mohou se ale vyskytnout i případy opačné, popř. násilí mezi osobami stejného pohlaví či mezi generacemi.
Součástí přednášky bylo promítání filmu, který vyprávěl příběhy dětí, jež se staly svědky domácího násilí. V závěru besedy se rozproudila živá diskuse na dané téma, a tak měly obě přednášející co dělat, aby zodpověděly všechny dotazy.

Persefona je občanské sdružení poskytující odborné sociální poradenství osobám starším 18 let, které jsou obětí domácího násilí, znásilnění a sexuálního zneužívání. Jsme tu také pro ty, kteří se obětem uvedeného příkoří snaží pomoci.

Městská knihovna Tišnov připravila pro zájemce v rámci projektu „Salonky“ návštěvu Muzea města Brna se sídlem na Špilberku. Skupina seniorů absolvovala nejen prohlídku stálé expozice „Brno na Špilberku“ , která pojednává o významných kapitolách z dějin města Brna, ale také zajímavou výstavu pod názvem „Krása, která hřeje“.
Historická expozice Muzea města Brna, představuje návštěvníkům na tisícovku originálních exponátů, je tematicky rozčleněna na osm okruhů, které přibližují významné momenty brněnské historie od první zmínky o městě z roku 1091 až po vznik tzv. Velkého Brna v dubnu 1919.
Výstava „Krása, která hřeje“, prezentovala dosud nejrozsáhlejší soubor umělecko-řemeslných výrobků (kamnových kachlů) z doby gotiky a renesance pocházející ze sbírek bezmála čtyřiceti moravských a slezských muzeí, galerií a památkových institucí. Ukazovala proměnu praktického předmětu, jakým byla kamna, v estetizující součást interiéru. Jejich působivost zvyšovala plastická výzdoba, která dala kachlovým kamnům nový, jedinečný prvek – obsahové sdělení. Kamna se stala místem, kde se vedle sebe objevovaly reliéfy s hlubokou duchovní symbolikou, momentky z každodenního života, ale i heraldické motivy poukazující na prestiž jejich majitele. Od dob středověku se kamna stala také výrazným středobodem místnosti zbavené všudypřítomného dýmu a označované jako světlá místnost – „světnice“. Ta se stala místem, kde se „u tepla rodinného krbu“ scházeli všichni členové rodiny k odpočinku, zábavě, ale i za účelem provozování živnosti či výchovy dětí. A přestože kachlová kamna postupem času vytlačily nové, dokonalejší systémy vytápění, na jejich půvab lidé nezapomněli. Pro hravé návštěvníky (a těmi naši „Salonkáři“ určitě jsou) byl na výstavě volně k dispozici koutek se skládankami a hlavolamy, puzzle, dominem, omalovánkami (to vše k danému tématu), který jsme si na závěr společně opravdu užili.

Přednášku Martina Mykisky o dobrodružné výpravě na nafukovacím člunu po Orinoku a jeho přítocích nejodlehlejšími oblastmi Venezuely.
 Společně s cestovatelem jsme projeli Venezuelou z džungle velkoměsta až do mlžných pralesů kolem slavných stolových hor, které inspirovaly knihu Ztracený svět. Dostali jsme se také za zlatokopy, hledači diamantů, pod nejvyšší vodopád světa i do nekonečných rovin llanos. Pluly jsme stovky kilometrů na nafukovacím člunu poháněném pádlem i motorem na řekách Ventuari a Orinoko nejodlehlejšími oblastmi Venezuely. Neopomněli jsme ani návštěvu polodivokých indiánů, panenských tropických pralesů i geografického unikátu - rozdvojení Orinoka na dvě řeky.

Pro žáky čtvrtých a pátých tříd jsme připravili jedinečné setkání s nejvíce oceňovanou českou spisovatelkou v žánru populárně naučných knih o historii pro děti i dospělé. Do podvědomí čtenářů vstoupila knihami jako Praha babka měst, Karel IV., 77 pražských legend, Příběhy českých knížat a králů. Také nejstarší české a moravské pověsti a legendy se díky Aleně Ježkové dočkaly moderního zpracování. Napínavé příběhy vyprávěné živým jazykem jsou v souladu s historickými prameny a současnými poznatky archeologie. V knihách autorky najdou čtenáři krátké naučné texty, které tvoří předěly mezi jednotlivými příběhy a seznamují s charakteristikou období, v nichž se děj odehrává. Její knihy se staly přitažlivým doplňkem školní výuky.
Činorodá spisovatelka se věnuje nejen psaní knížek pro děti, ale působí také jako konzultantka v oblasti public relations, kurátorka výstav a pedagožka na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze.
Její povídání s dětmi bylo bezprostřední, autorka sama byla překvapena znalostí českých dějin, které děti prokazovaly při besedě. Loučili jsme se s příslibem, že nás ráda přivítá v Praze a sama provede po památkách našeho hlavního města.,br>

Poslední březnové dopoledne bylo v oddělení pro děti ve znamení skvělé zábavné show ilustrátora Adolfa Dudka. Děti se nejen seznámily s jeho prací, ale také se aktivně zapojily do průběhu celé akce. S nadšením se učily malovat za pomocí geometrických tvarů a zjišťovaly, že tímto způsobem mohou namalovat téměř vše.
V závěru celé show proběhla malá autogramiáda. Spokojené a poněkud rozdováděné děti předkládaly panu Dudkovi k podpisu svoje knihy a památníčky. A těm, kteří si je zapomněly se výtvarník podepsal třeba na ruku nebo obličej.

Také v letošním roce jsme se připojili k celostátní akce Noc s Andersenem a připravili pro sedmnáct zúčastněných dětí bohatý program.
Po osmé hodině večerní proběhla seznamovací hra a poté se děti rozdělily na dva herecké kočovné spolky pod vedením Mohameda Alího a Papoška Opelichaného a začaly nacvičovat divadelní představení. První skupinka si připravila pohádku O perníkové chaloupce, druhý spolek nacvičil pohádku O nezvedených kůzlatech, oba kusy z knihy Dvakrát sedm pohádek od Františka Hrubína. Vzpomněli jsme totiž jeho 100. výročí narození a věnovali mu letošní andersenovskou noc…
Po velmi zdařilém uměleckém vystoupení obou spolků se zasedlo ke společné bohaté večeři. Posilněni dobrým jídlem a pitím jsme sepsali poselství pro pana Andersena. Při psaní nás docela děsil noční vichorec spolu s udatným deštiskem. Nechtěli jsme totiž přijít o noční strašidelnou výpravu kolem hřbitovní zdi až ke kostelu, kde nás již netrpělivě očekával pan Andersen se svými pohádkovými postavičkami. A tak jsme společně prosili nebesa, aby se vichorec uklidnil a deštičko ustalo. A světe div se, při naší noční výpravě opravdu vše utichlo a ani kapička nespadla. Na cestu jsme si posvítili lampionky, noc byla opravdu tajemná a čáry i kouzly jen hýřila. U kostela na nás opravdu čekal pan Andersen a po přečtení poselství nám nabídl doprovod na kostelní věž. A to byl teprve zážitek – stát o půlnoci na vysoké věži a hledět na spící město. Na zpáteční cestě už byla na všech znát únava a tak jsme se těšili, jak se po návratu do knihovny zakuklíme do svých spacáků. A že se nám zdály samé pohádkové sny, na to můžete vzít jed.

Za těmi nejmenšími čtenáři přijela do naší knihovny ze Střelic u Brna spisovatelka paní Věra Borská, která pro děti píše již mnoho let. Celý život sice pracovala hlavně jako překladatelka, ale pro děti psala básničky, které vycházely v dětských časopisech Sluníčko nebo Mateřídouška. Svým půvabným Skřítkem hospodáříkem malé děti doslova nadchla a získala si tak jejich srdce.

Do předvelikonoční praktické dílny, která proběhla v rámci projektu „Salonky“ jsme si tentokrát pozvaly paní Janu Duškovou a společně s ní vyráběly šité patchworkové kraslice. Zdánlivě jednoduše vypadající výtvory měly zdlouhavější postup. Nejdříve bylo třeba vybrat barevnou kombinaci látek, pečlivě naměřit a nastříhat a teprve potom bylo možné pustit se do šití. To nám naštěstí usnadňovaly dva šicí stroje.
Ani vycpávání vajíček nebylo úplně snadné, jednalo se totiž o poměrně titěrnou práci. Finální úpravu – sešití všech dílů dohromady a ozdobení mašličkou – už zvládly všechny účastnice dílny bravurně. Domů tak odcházely nejen s krásným vajíčkem, ale také se znalostí nové techniky výroby velikonočních kraslic.

V rámci kampaně Celé Česko čte dětem se sešli děti společně s tišnovskými seniory nad knihami Františka Hrubína. Vzájemně si předčítali z jeho krásných pohádek a básniček. Toto mezigenerační setkání odstartovalo novou spolupráci mezi knihovnou a Centrem sociálních služeb v Tišnově a jistě obohatí obě zúčastněné strany.

Cestopisná beseda Mgr. Davida Hainalla spojená s dataprojekcí zavedla účastníky tentokrát na Bajkal.

Bajkal – jezero s mnoha světovými „nej“. Je nejen nejhlubší, je ale i zároveň největší „zásobárnou“ pitné vody na světě. Voda je tak průzračná, že vidíme do hloubky několika desítek metrů a je možné ji bez jakékoliv úpravy pít takřka kdekoliv přímo z jezera. Jezero ukrývá velké množství živočišných druhů, které nenajdeme jinde na světě.
Během besedy se vypravíme na ostrov Olchon, do Listvjanky, projdeme část kruhobajkalské magistrály (zbytek původní transibiřské magistrály) a naše další kroky povedou do asi 100 km vzdáleného divokého pohoří Tunkinskyje Golce.,br>

V únoru jsme pozvali všechny děti, rodiče, prarodiče a ostatní zájemce na dětské představení nedvědického pěveckého sboru Petry Crkalové. „Cvrčci“ v prostorách dětského oddělení Městské knihovny uvedli autorský muzikál „Sněhulák hledá sněhulačku“ a zpříjemnili tak ne říkáš vlídný zimní čas všem návštěvníkům.

Nedvědický pěvecký sbor „Cvrči“ začal fungovat jako pěvecké těleso na přelomu roku 2002/2003. Od té doby urazil veliký kus cesty, kde se potkával s tradiční formou vedení dětských sborů i s tradičním výběrem repertoáru. Nakonec zvolil svůj směr pěveckého bytí. Proto si členové Cvrčků mohou vyzkoušet ve svých představeních mimo pěveckého projevu i herecký. Svá představení prezentují Cvrčci většinou v letním a zimním období. Formou muzikálu již představili tituly Mrazík, Živý Betlém, Budulínek a Červenou Karkulku. Nedílnou součástí prezentace sborového života je hrad Pernštejn, ke kterému se váže nejedna píseň z textařské dílny jejich sbormistryně Mgr. Petry Glosr Cvrkalové.

Egypt, to je více než pyramidy a faraóni, více než Rudé moře. Společně s  manželi Laušmanovými se návštěvníci ponořili do srdce islámského světa, do každo-denního života rušného velkoměsta, které ovlivňuje celý islámský svět. Podívali se i na Suez, do  Alexandrie, kde stál jeden ze sedmi divů světa či do pouštní oázy. V závěru cestopisného povídání zbyl také čas a prosto pro zvídavé i záludné otázky.

V prostorách dospělého oddělení Městské knihovny byla ke zhlédnutí unikátní putovní výstava Bible včera dnes a zítra, která představila Bibli a její poselství široké veřejnosti.
Vystaveny byly české a zahraniční Bible (nejstarší z r. 1547), novodobé a nejnovější Bible v různých formátech, Bible pro děti, studijní materiály, Biblické příběhy, obrázkové Bible, historické materiály i atlasy. Po celou dobu výstavy byly přítomni odborníci a duchovní, se kterými návštěvníci mohli diskutovat. Součástí výstavy byl také ruční přepis Bible.
V rámci výstavy proběhla ve čtvrtek 18.2.201 0také beseda nazvaná „Bible v proměnách času“.

Ekoporadna Tišnovsko ve spolupráci s městskou knihovnou uspořádala odbornou přednášku na téma Přírodě blízké hospodaření.
Přednáška byla věnována alternativním způsobům hospodaření, principům přírodních zahrad, ekologického zemědělství a permakultury.
Přednášející Ing. Dana Křivánková, která se specializuje na tuto problematiku, přizpůsobila obtížnost a témata přednášky zájmu a zkušenostem účastníků akce a zodpověděla také mnoho dotazů.

V pondělí 1. února proběhlo v obřadní síni tišnovské radnice, za přítomnosti starosty města ing. Františka Svobody, lektorů a pracovnic knihovny, slavnostní ukončení studia zimního semestru na Univerzitě volného času.
Osvědčení o absolvování UVČ získalo 31 posluchačů kurzu „Kapitoly z dějin hudby“, 32 posluchačů kurzu „Moderní architektura“ a 28 posluchačů kurzu „Lidová kultura na dosah“. Pouze 6 frekventantů studium většinou z vážných důvodů nedokončilo.

Během cestopisné besedy jsme se s ing. Radovanem Jirků podívali ze syrského Damašku, který byl jedním z míst, kde legendární Hedvábná stezka končila, až do dalekých států jakými jsou třeba Turkmenistán či Tádžikistán. V Turecku jsme navštívili most oddělující Evropu od Asie a poslechli pár tradičních písní při jedné z náhodných zastávek. Írán nás přivítal v napjaté atmosféře před prezidentskými volbami, lidé zde však byli stále přátelští a pohostinní. Prohlédli jsme si Kaspické moře a pokračovali do Turkmenistánu. Ohromilo nás nově vystavěné hlavní město Ašchabat, jeho nové budovy a bulváry. Pouští Karakum jsme přejeli do Uzbekistánu a prohlédli si starobylá města Buchara a Samarkand zapsaná na seznamu světového dědictví UNESCO.
Ze žhavé Ferganské kotliny jsme se pakpřesunuli do velehor Pamíru v Tádžikistánu a projeli jej opravdu cestou – necestou. Po té naše cesta vedla do zelených hor Kyrgyzstánu a ke zdejší opravdové přírodní perle, jezeru Issyk-Kul.

Pokračovací kurz trénování paměti pro seniory byl věnován novým sedmi divům světa. Účastníci si nejen osvojili znalosti o divech světa, ale pomocí různých mnemotechnik si informace zapamatovali a dokázali je zpětně vyvolat. Potrápili také svoji dlouhodobou paměť, trpělivost i logické myšlení.

Městská knihovna Tišnov ve spolupráci s Tyflocentrem Brno, o.p.s. uspořádala v rámci
5. ročníku projektu „Salonky“ zážitkový seminář. Jeho záměrem bylo umožnit seniorům návštěvu světa, který důvěrně znají lidé slabozrací a nevidomí.
Součástí semináře bylo seznámení s činností organizace Tyflocentrum Brno, s různými typy postižení zraku, instruktáž k chůzi s průvodcem, cvičení na jemnou motoriku, sebeobsluha. Účastníci si tak mohli vyzkoušet, jak je těžké najít na stole šroubek či jak rozeznat kovové mince, uvařit čaj nebo namazat chléb s máslem.

V prostorách dospělého oddělení městské knihovny byla od října do ledna ke zhlédnutí amatérská výstava fotografií pana Miloše Neči. Sestava okouzlujících obrázků prezentovala přírodu a architekturu Vysočiny ve všech ročních obdobích.

V adventním čase jsme mezi námi přivítali spisovatele, dominikána a kněze pana Milana Badala.
Při příjemném podvečerním posezení nás náš milý host pobavil humornými historkami ze života a porozprávěl o zajímavostech ze svých vlastních knih. Rozvinula se také bezprostřední debata o kulinářském umění-Milan Badel je totiž mimo jiné i autorem několika cestovních kuchařek, které sepsal na základě osobních zkušeností z cest po Evropě.
Předvánoční atmosféru umocnila líbivými tóny violoncelistka Šťepánka Rudolfová i vůně dobrého vína a cukroví.

Cestopisná beseda s panem Jaroslavem Chrástem, který zavítal na Aljašku a Yukon v srpnu letošního roku. Během své cesty shromáždil velké množství fotografií, z nichž sestavil zajímavé pásmo.
Turisté na Aljašce objevují nenarušený charakter přírody. Jsou často ohromeni velikostí. Hory, ledovce a řeky vyskytující se v jiných částech USA jsou nesrovnatelné s poměry na Aljašce. Protíká zde třetí nejdelší řeka Ameriky, nalézá se zde 17 z 20 nejvyšších vrcholů USA a 5000 ledovců. Na Aljašce jsou královští krabi měřící 1 metr, medvědi brtníci vysocí 3,5 m. Je zde chráněn celý ekosystém. Na téměř 8 milionech hektarů je Arktická národní rezervace.
Yukon se nachází v kanadské oblasti Kordiller. Desetina jeho území je chráněna v parcích. Je domovem velkých savců jako los, sob, horské ovce, černý medvěd a grizzly, bizon a vlk, ticíce severních stěhovavých ptáků. Běžní jsou orli bělohlaví a zlatí. Yukon proslavila koncem 19. století zlatá horečka, která propukla v oblati Klondike.

V rámci celostátní kampaně Den pro dětskou knihu patřil první prosincový pátek prezentaci dětského oddělení, při které jsme seznámili všechny zájemce s aktivitami na podporu dětského čtenářství.
Návštěvníci mohli také zhlédnout výstavu žákovských prací, které vznikaly v rámci projektu Knihy mého srdce. Mimo to si děti i rodiče mohli prohlédnout bohatou předvánoční nabídku knih z nakladatelsví Sursum a Thovt a případně zakoupit pěkný vánoční dárek.
V odpoledních hodinách měly děti možnost seznámit se se spisovatelem a ilustrátorem Pavlem Čechem, autorem knížky O čertovi. A nezapomněl na ně ani Mikuláš, který k nám zavítal s bohatou nadílkou.

Letošní prosincové "Salonky" probíhaly v duchu vánočním. Pozvali jsem si totiž všechny zájemce o tvořivou práci na kurz zdobení vánočních perníků.
Každá ze zůčastněných dam si s sebou přinesla několik kousků již upečeného cukroví a sáček na zdobení ( bílkovou polevu obdržely na místě ) a mohlo se začít zdobit. "Bílé" zdobení na tmavém perníku vypadá velmi efektně a zdobení rukou zkušeného člověka i celkem jednoduše. Že to není tak docela snadné se seniorky přesvědčily během malé chvilky. Přesto se nevzdávaly a pečlivě zdobily i naslouchaly "fíglům" při zdobení lektorky kurzu Dagmar Kopřivové. A tak si nakonec všechny z akce odnášely nejen nazdobené perníky, spoustu inspirace , recepty na těsto i polevu, ale hlavně dobrou náladu.

Promítání fotografií doplněné průvodním slovem členů jeskyňářské organizace umožnilo účastníkum besedy nahlédnout do Královy jeskyně na Květnici od doby jejího objevu do dnešních dní. Dozvěděli se také zajímavé věci o sedatřicetileté činnosti jeskyňářské skupiny v Tišnově a zhlédli unikátní záběry posledních objevů uskutečněných v roce 2008.
Jeskyně na Květnici nejsou rozsáhlé, ale svojí krásou rozhodně upoutají. Mezi známé patří například jeskyně Pod Křížem a Květnická propast 76,5 m hluboká.
Sestoupíme-li do Královy jeskyně, objevené roku 1972, najdeme zde kouzelné skvosty fantastických tvarů různých krápníků, ale i jiných krystalických forem, které zde příroda za tísíciletí vykouzlila. Brčková výzdoba dosahuje délky až 160 cm. Některé části jeskyně jsou tak zajímavé, že jsou uzavřeny i pro jeskyňáře.
Mezi nejcennější objevy patří část nazývaná Dobišarova jeskyně z roku 1984 a několik set metrů dlouhé nové části objevené po usilovné práci v roce 1989. Tomuto podzemí vévodí Tišnovský dóm úctyhodných rozměrů 35 m délky a 18 m šířky.

Tišnov je jedno z mála měst, které se může pochlubit vysokou kvalitou vysílání vlastní televizní stanice. Za různé pořady věnované Tišnovu a jeho okolí získala TTV již několik cen.
Radim Tichý, muž zotpovědný za vysílání televize, byl mile překvapen naším zájmem o prohlídku "jeho" království. A tak nás jednoho listopadového dne příjmal i s kolegou Václavem Kappelem přede dveřmi Domova dětí a mládeže, kde TTV sídlí a začal vyprávět. O historii, o vzniku jednotlivých pořadů, o tom, jak se jednotlivé části stříhají a spojují a různě mixují... Nezapomělo se ani na vtipné zážitky.
Všichni byli překvapeni malými prostory TTV, všude byla spousta kamer, počítačů, drátů, kabelů... V závěru exkurze nechyl ani prostor na zvídavé otázky. Muže zajímaly spíše technické věci, ženy zase například kde se moderátoři líčí, zda mají maskérnu a podobně. Nejčastěji však padala otázka, jak rychle se dovídají zprávy o tom, kde se co děje. Tento dotaz měl svůj důvod. V květnu 2009 se přehnala nad Tišnovem průtž mračen s krupobitím, a způsobila v některých částech města povodeň, vytopila sklepy, voda tehdy vnikla i do knihovny. Ve zprávách TTV se ihned objevily záběry, jak se znenadání rozpršelo. Otázka tedy byla na místě. Jak? Jak se to dělá, aby se stihl takový záběr? Jednoduše..., byla to náhoda. A náhoda leckdy stojí na začátku téměř každé reportáže, jak řekl s úsměvem Radim Tichý.

Do tišnovské knihovny jsme si pozvali oblíbenou autorku knih pro děti a mládež Petru Braunovou.
Její neformální vyprávění nejen o knihách , ale také o životních zkušenostech, okořenila několika historkami ze svého dětství i současného života. Vdyť není jen spisovatelka, je to také máma tří dětí. A jak sama říká, díky svým ratolestem nevychází z fantastického dětského světa.
Bylo to příjemné, zajímavé a veselé dopoledne, které si šesťáci s paní spisovatelkou užili.

Také ve druhých říjnových Salonkách jsme se rozjely do "Veverky" na další praktickou dílnu. Z přítomných seniorek již opadl ostych, který měly při prvním kurzu, a tak bylo veselo. Hedvábné lunety vypadaly přece jen jednodušeji, ale pouze vypadaly. Při malbě na sklo se neposedná kapka barvy dala ještě setřít, u hedvábí to však už nešlo.
Každá z žen si vybrala tvar lunetky a objek, který si obkreslila s pomocí stříbrné nebo zlaté kontury na hedvábnou lunetu. Poté se jednotlivé části vybarvovaly. Paní Kučerová dbala také na experimentování s barvami a stínování, které dotvářelo konečný efekt lunet. Spokojenost seniorek se svými výrobky byla obrovská. Vždyť šlo také o další zkušnost, další radost, památku i možnost pochlubit se svým blízkým.

Říjnový cestovatelský čtvrtek patřil tentokráte panu Milanu Štouračovi a vzdálenému Islandu a Faerským ostrovům.
Společně s ním jsem alespoň zprostředkovaně navštívili na Faerských ostrovech vodopády Detiffos a Selffos, kaňon Jokolskula, místo starých Germánů - Aisbyrgi či městečko Husavík, jezero Myvath nebo největší islandské město Akurriri. Nebyla by to cesta na Island, kdybychom se nepokochali množstvím nádherných gejzírů.
A že cestování bnení jen "pohoda", o tom jsme se přesvědčili přímo z úst zkušeného cestovatele.

Veškeré praktické dílny probíhaly až doposud v prostorách Městské knihovny, čímž byla jejich náplň značně omezena. Proto jsme přivítaly nabídku vedoucí praktické dílny ve Veverské Bitýšce paní Kučerové, abychom přijely a zručnost svých seniorů vyzkoušely u ní. Nejistota z nového prostředí a nového „učitele“ opadla rychle, ženy překonaly svůj negativní postoj k malování a za chvíli pod jejím vedením zkoušely první tahy konturek na skle. Po jejich zaschnutí jednotlivé skleněné plochy barvily a na závěr bylo třeba obruby skla obtáhnout cínem. Naše první setkání s Veverkou proběhlo skvěle, a tak nezbývá než doufat, že i následující návštěva bude skvělá a započne tak nová éra spolupráce mezi dvěma organizacemi.

Sekání se spisovatelkou Ivetou Lažanskou nad knihou "Mé sny voní stády koní" se zúčastnili žáci pátých tříd ze Základní školy 28. října.
Autorčiny příběhy si děti podmanily svou pravdivostí, protože paní Lažanská čerpá své náměty z jezdeckého prostředí, které dokonale zná. Z vlastní zkušenosti ví, co znamená propadnout lásce ke koním.

Velmi netradičně proběhlo v Týdnu knihoven seznámení dětí s bájemi a pověstmi. V úvodu besedy měli žáci možnost zhlédnout atraktivní šermířskou exhibici. Účinkující vystoupili v dobových kostýmech, se zbraněmi a sehráli působivou scénku z období třicetileté války. Po skončení bitvy si děti mohly prohlédnout zbraně i další rekvizity. Členové skupiny historického šermu také ochotně odpovídali na všetečné dotazy malých diváků.

Městská knihovna uspořádala zájezd do státního zámku Valtice na výstavu „Pretium laborum non vile“ - Rytíři Řádu Zlatého rouna na Moravě.
Výstava, věnující se tématu Řádu Zlatého rouna a jeho moravským nositelům v 16. až 20. století, prezentovala nejen konkrétní osobnosti z řad rytířů, ale také jejich vztah k významným historickým událostem, k nim se vztahujícím místům, osobnímu životu, případně k uměleckému mecenátu. Ve všech případech byl kladen důraz na jejich propojení s evropskými souvislostmi. Expozice byla tvořena předměty, které se bezprostředně vztahovaly k samotnému řádu a jeho nositelům. Kromě portrétů a grafických listů šlo například o busty, uniformu, dobovou korespondenci, ale také knihy a samozřejmě samotný řád. Exponáty byly svezeny z více než 20 míst, a to ze státních hradů a zámků, ze soukromých sbírek, z muzeí a dalších institucí.
Skupina seniorů se zájmem naslouchala výkladu průvodců nejen o výstavě samotné, ale také o valtickém zámku, který je součástí Lednicko valtického areálu zařazeného mezi památky UNESCO.

Sultanát Omán leží na východě Arabského poloostrova. Sousedí se Saudskou Arábií na západě, Spojenými arabskými emiráty na SZ, na severu přes Hormuzskou úžinu s Iránem a na jihu s Jemenem. Země trošku připomíná krajinu z pohádek tisíce a jedné noci. Narozdíl od menších zemí Perského zálivu nabízí příjemné horské scenérie, svěží oázy a netknuté pláže.
Účastníci cestopisné besedy s panem měli možnost s panem Jiřím Čefelinem absolvovat dobrodružnou cestu na kole tímto posledním rájem na Arabském poloostrově. Společně zavítali na pouště, sluneční hory i pirátské pobřeží a nezapomněli navštívit ani staré pevnosti a býčí zápasy.

Členové "Salonků" se na podzim opět setkali s Petrou Hlaváčkovou, budoucí lektorkou UVČ při Městské knihovně v Tišnově, kde společně pokračovali v prohlíce dalších slavných vilových domů. Mezi nimi byla i Vila Stiassny v prestižní vilové čtvrti v Brně-Pisárkách, kterou ve dvacátých letech 20. století navrhl Ernst Weisner.
Patrový objekt na přehledném půdorysu obráceného písmene L, k němuž náleží samostatně stojící přízemní trakt s garážemi a dvojicí budov po stranách vjezdu, patří k nejhodnotnějším příkladům architektonického typu městské vily. Vila byla majetkem textilního průmyslníka Alfreda Stiassného, během války ji zabavila státní policie a roku 1952 připadla i se zahradou krajskému národnímu výboru. Ten ji až do devadesátých let používal k reprezentačním účelům. Pobýval zde mimo jiné i kubánský prezident Fidel Castro nebo prezident České republiky Václav Klaus s chotí.
Vidět tzv. vládní vilu, ukrytou v rozsáhlé zahradě, zblízka a procházet se jejími prostory byl jistě nevšední zážitek pro všechny zúčastněné.

Druhé setkání seniorů v rámci "Salonků" proběhlo netradičně až v odpoledních hodinách. Senioři se totiž vydali do divadla, kde pod vedením Igora Ondříčka, šéfa hudební scény Městského divadla Brno, prošli téměř celé zákulisí již zmíněného stánku múz. V pauze mezi zkouškami a představením se pan Ondříček ujal skupiny zájemců a provedl je hudební i činoherní scénou. Kromě klasických pohledů - např. do zákulisí, pod jeviště nebo pohled na jeviště shora, tedy z míst, kde většinou sedí osvětlovači, viděli i kostymérnu, šatny herců, převlékárnu, maskérnu, zkušebnu anebo třeba divadelní prádelnu, neboť šaty se perou po každém představení. Obyčejný člověk až žasne, kolik lidí "vypomáhá" v zákulisí. Při představení Bídníků hlídá hladký průběh hry až 50 zaměstnanců. Hodinka v milé společnosti utekla velmi rychle, našel se i čas na vzpomínání na dřívější léta Městského divadla Brno. Exkurze byla pro účastníky jistě přínosná také v tom, že si lépe uvědomí, proč je divadlo tak drahé a že je nedělají jen herci, ale také další divadelní pracovníci.

Již 5. ročník projektu „Salonky“ byl zahájen exkurzí do Jarošova mlýna ve Veverské Bítýšce.
Pan Karel Zatloukal nás srdečně přivítal ve vstupních prostorách mlýna a poté nás provedl místy, kam je za provozu z hygienických a bezpečnostních důvodů návštěvám vstup přísně zakázán.
Vyprávěl nám také o tom, jak se ze vstupní suroviny - obilného zrna - vyrobí mouka hladká, polohrubá, hrubá, krupička, krupice, jak se oddělí otruby a klíčky, nežádoucí příměsi i plevel, ale také o historii mlýna a tom, jak se zde dříve žilo.
Prohlédli jsme si nejen celou budovu mlýna a stroje potřebné ke zpracování jednotlivých produktů, ale také vodní náhon se stavidlem. Při prohlídce mlýna jsme se vrátili do starých časů, do doby, kdy řemeslo mělo zlaté dno, kvalita řemeslné práce byla samozřejmostí, lidé si vážili práce druhých a dovedli ji náležitě ocenit.
Ministerstvo kultury ČR v roce 2002 prohlásilo vodní Jarošův mlýn se strojním a unikátním dřevěným technologickým vybavením za kulturní památku.

Ve čtvrtek 11. června proběhlo již 4. výroční setkání účastníků projektu „Salonky“. Slavnostní akce se zúčastnila také vedoucí odboru kultury a školství při Městském úřadu v Tišnově paní Hana Pokorná. V příjemné atmosféře – při kávě a zákusku – jsme společně zhodnotili aktivity uplynulého ročníku, zavzpomínali na ty zvlášť povedené a samozřejmě se seznámili s novými plánovanými akcemi. Zájemci se mohou těšit na výstavy, exkurze, přednášky i praktické dílny. S příslibem, že se s novém školním rokem opět sejdeme, jsme se na dva prázdninové měsíce rozloučili.

Městská knihovna Tišnov uspořádala pro zájemce podzimního kurzu Univerzity volného času (Architektura 20. století) komentovanou prohlídku „novou“ architekturou Brna. Skupiny seniorů se ujala slečna Petra Hlaváčková a během procházky představila architekturu Masarykovy čtvrti a unikátní kolonii Nový dům v Žabovřeskách.
Masarykova čtvrť v Brně je známá jako vilová zahradní čtvrť, kde architektura zanechala svůj významný otisk jak v podobě historizující stavitelství (zejména období realizace německé Beamtenheim), tak především v podobě funkcionalistického stylu v meziválečném období.
Obytný komplex Nový dům je významným funkcionalistickým dílem, které patří do dějin evropské architektury. Jde o kolonii šestnácti volně stojících nebo řadových rodinných domků. Kolonie byla zbudována v roce 1928 v rámci jubilejní výstavy soudobé architektury v Československu dle návrhů význačných architektů B. Fuchse, J. Grunta, J. Krohy, H. Foltýna, M. Putny a J. Víška. Vyznačuje se stylovou jednolitostí s možností individuálního řešení každého projektanta a ve své době otevřela cestu novému, modernímu chápání bydlení.

V pondělí 1. června 2009 proběhlo v obřadní síni tišnovské radnice, za přítomnosti starosty města ing. Františka Svobody, lektora Mgr. Michala Konečného a pracovnic Městské knihovny, slavnostní ukončení studia letního semestru na Univerzitě volného času při Městské knihovně.
Po úvodních tónech studentské hymny Gaudeamus igitur a projevech zúčastněných stran bylo frekventantům předáno osvědčení o absolvování kurzu Dějiny zahradní architektury od antiky do současnosti. Nutno podotknou, že osvědčení tentokrát získalo všech 60 přihlášených posluchačů.
Na závěr našeho setkání byly přítomným sděleny témata kurzů plánovaných na další semestr.

V letošním roce jsme se již podruhé vydali společně revírníkem Jaroslavem Špačkem a skupinou seniorů na naučnou vycházku po okolních lesích.
Autobus nás dopravil na Čížky, odkud jsme po silnici vystoupali do obce Úsuší. Poté jsme se vydali již lesní cestou přes Pasník do Předklášteří. Během exkurze nám pan Špaček opět předal množství informací o lese a hospodaření v něm, a to tzv. zážitkovou formou. Učil nás vnímat les všemi smysly a lépe si tak podstatné věci zapamatovat. Díky pěknému počasí jsme se v nejvyšších bodech vycházky mohli kochat pohledy na překrásné okolní kopce i vesnice. Při zpáteční cestě nechyběla ani zastávka u Jubilea (skupina památných douglasek tisolistých) a také ochutnávka chladné vody ze studánky pod Pasníkem. Již procházkovým krokem jsme sestoupali do Předklášteří, kde naše putování skončilo. Individuálně jsme pak pokračovali do Tišnova či na oběd do blízké restaurace.

Městská knihovna uspořádala v rámci UVČ, kurz Dějiny zahradní architektury od antiky do současnosti, exkurzi po památkách Lednicko-Valtického areálu.
Na ploše 283,09 km2 se nachází kulturní krajina, která je kvalitou, rozsahem a měřítkem nejvýznamnějším krajinářským dílem České republiky a je ojedinělá i ve světovém měřítku. V průběhu staletí zde rodina Lichtensteinů vytvořila krajinářské a architektonické dílo, které je považováno za nejrozsáhlejší uměle, tj. lidskou rukou, vytvořené území v celé Evropě. Kromě obou zámků je zde k vidění krajina protkaná soustavou rybníků, lesů, parků i zemědělské krajiny, alejemi stromů, v dálkových pohledech se uplatňují romantické stavby a pavilony. Za krásného slunečného dne jsme s naším průvodcem Mgr. Michalem Konečným navštívili Rendez-vous, kolonádu na Reistně, Tři grácie, Janohrad, Appolonův chrám a zámecký park s Minaretem.
Individuálně pak někteří z nás navštívili interiéry zámku Lednice či okrasný zámecký skleník, jiní se ještě chvíli kochali pohledem na úžasný park, upravené záhony s květinovými koberci a rybníky, jejichž třpytivou hladinu zdobí květy leknínů.
Bohužel tak jako vše má svůj konec, i naše putování se k večeru završilo a my se plni krásných dojmů vydali cestou k domovu.

První květnové „Salonky“ byly ve znamení praktické dílny pod vedením Míši Matulové a Lukáše Veselého, absolventů SOU a SOŠ, SČMSD Zámeček – Lomnice.
Zájemcům přišli představit carving – dekorativní vyřezávání z ovoce a zeleniny. Po počáteční nezbytné teoretické průpravě přistoupili společně s účastnicemi dílny k samotnému vytváření různých motivů na připravené druhy ovoce a zeleniny. Radili a pomáhali, občas něco opravili, a tak se všem jejich výtvory nakonec povedli. Zda si budou dámy svoje nově nabyté zkušenosti pilovat a překvapí pak rodinu či přátele svátečně ozdobeným stolem, je už jen na nich.

Vyprávění o náročné expedici na pomezí Sibiře a Dálného Východu, o týdenním putování na polodivokých koních nížinnou tajgou, o plavbě po veletoku Lény a Aldanu, o téměř třítýdenní výpravě takřka panenskou divočinou Verchojanského pohoří i o všem dalším, co tuto výpravu provázelo.
Akce se uskutečnila za finanční podpory Ministerstva kultury ČR.

Téměř padesátka zájemců se ve čtvrtek ráno vypravila na výlet do zlínské zoologické zahrady, který uspořádala Městská knihovna v rámci projektu „Salonky“.
Za překrásného slunečného počasí jsme nejdříve společně navštívili zámek Lešná, který tvoří dominantu parku. Zámek nechal vystavět rakouský hraběcí rod Seilernů na počátku 19. století. Roku 1897 ho však jeden z potomků rodu nechal zbourat a na jeho místě zahájil výstavbu nové reprezentativní rezidence, jejíž architekturu, vybavení interiérů i na tehdejší dobu vyspělé technické vybavení jsme mohli obdivovat. Po prohlídce zámku a zakoupení upomínkových předmětů jsme se rozešli po rozsáhlé zoo, která nabízí rovinaté i svahové partie, jejíž expozice jsou tematicky uspořádány do větších celků podle zoogeografických oblastí světa. Specialitou zlínské zoo jsou velké biotopové expozice obývané více druhy živočichů dané oblasti a průchozí výběhy či voliéry, kde jsme se dostávali do těsného kontaktu s chovanými zvířaty. Také návštěva tropické haly Yucatan měla své osobité kouzlo. A ani botaničtí nadšenci nemohli být zklamáni. V lešenském parku se totiž nachází na 1140 druhů bylin i dřevin včetně stromů starých až 300 let. Díky značnému rozsahu zoo jsme samozřejmě neopomenuli navštívit některou ze čtyř restaurací na trase, občerstvit se a ulevit ušlým nožkám. V odpoledních hodinách se začaly stahovat bouřkové mraky, ale protože jsme absolvovali vše, co bylo v plánu, spokojeně jsme nastoupili do autobusu a uháněli domů.

Městská knihovna Tišnov uspořádala v rámci UVČ (kurz Tradice lidové kultury…) exkurzi do skanzenu Veselý kopec a do památkové rezervace Betlém v Hlinsku.
Skanzen Veselý kopec se nachází na pomezí Žďárských vrchů a Železných hor. Historie stejnojmenné osady se datuje od první poloviny 16. století. V té době byla domovem drobných rolníků, kteří hledali způsob své obživy, zabydlovali lesní krajinu a hospodařili na okolních loukách. Že jejich život nebyl vůbec jednoduchý, jsme se mohli přesvědčit při prohlídce chaloupky bezzemka stojící v zadní části skanzenu. Zasvěcený výklad nejen o této chaloupce, ale i dalších téměř třiceti volně rozptýlených objektech nám poskytla šikovná paní průvodkyně. A tak jsme za nepříliš pěkného počasí zhlédli budovy jako špýchar, ovčín, výměnek, čtyřbokou stodolu pokrytou šindelem, zvoničku z Jeníkova, usedlost z Lezníku, haltýř se studánkou, sušku ovoce ze Stříteže, sušku lnu, hájenku z Kozojed, včelín, vodní olejnu z Damašku, mlýn, usedlost z Mokré Lhoty, stupník na tlučení třísla, výměnek ze Širokého Dolu a jiné. Většina z nás myslela také na své blízké a nezapomněla vybrat některý z překrásných upomínkových předmětů.
Po krátké občerstvovací přestávce jsme pokračovali do nedalekého Hlinska, abychom zde navštívili soubor roubených a zděných domků, které si tu v první polovině 18. století postavili drobní městští řemeslníci. Měli jsme tak možnost nahlédnout do jejich příbytků a poznat způsob jejich života. Jednotlivé objekty prošly opravami, některé z nich byly dovezeny i z jiných míst a postupně restaurovány a skládány jako stavebnice.
Celodenní exkurze nám uběhla jako voda, počasí se nakonec přece jen umoudřilo a tak jsme si na zpáteční cestě v autobuse pod vlivem příjemných dojmů pěkně zanotovali.

Další odpoledne věnované kampani Celé Česko čte dětem proběhlo v čítárně dětského oddělení, tentokrát za přítomnosti vynikající muzikálové herečky a šansonierky paní Jany Musilové. Ta malým posluchačům četla pohádky z knížky Jiřího Vondráka Pohádky z Dobráčkova, ve kterých se to jen hemží čerty, vodníky, vílami a anděly, princeznami a draky, ale i docela obyčejnými lidičkami. Vítězí v nich moudrost nad hloupostí a dobro nad zlem a jsou plné laskavosti a humoru.

Skupina seniorů měla možnost vyzkoušet si v praktické dílně výrobu ručního papíru. O tom, že to není záležitost tak úplně snadná je přišla přesvědčit lektorka paní Dana Veselá. Starý papír, který je třeba nejprve natrhat na malé kousky, zalít vodou a nechat měknout, již měla připravený. Společně s účastníky kurzu papír rozmixovali a obarvili potravinářskými či přírodními barvivy. Poté nanášeli kaši do rámečků se sítí, odsávali přebytečnou vodu a posléze aršíky vyklápěli na vlhké hadříky. V této fázi už také musela zapracovat fantazie, Bylo totiž třeba papír ozdobit. Někteří přidávali okvětní lístky, lisované rostlinky, jiní třeba barevné nitky. Takto připravené archy papíru bylo třeba již pouze usušit na sluníčku a odnést si svůj výtvor domů.

Ve středu 8. dubna proběhla v přednáškové sále knihovny beseda, na kterou jsme si pozvali hosty Alenu Chládkovou a Jiřího Boudu. Oba jsou členy Humanistického centra Dialog, které organizuje mnoho projektů v oblasti školství, zdravotnictví a zemědělství v Africe. Jirka a Alena jsou koordinátory projektu pomoci na dálku - Adopce afrických dětí. Při besedě nás seznámili s nelehkou situací dětí v hlavním městě Conarky v africké Guiney, hovořili o možnostech, jak těmto dětem konkrétně pomoci. Velmi zajímavý byl film zachycující všechny založené humanistické školy v tomto městě i vyprávění Aleny a Jirky o jejich vlastní cestě do africké džungle.

Jedenáct šťastlivců, kteří se zúčastnili soutěže o pohádkovou noc v knihovně, se sešlo v podvečer 3. dubna v dětském oddělení s otazníčky v očích a plni očekávání.
Již při příchodu děti uvítaly pohádkové bytosti v podobě princezen a mága. Společně si zahráli divadlo, pobavili se a užili spoustu legrace. S blížící se půlnocí se všichni přítomní odebrali s poselstvím za panem Andersenem. Na cestu po Hrádku - kolem hřbitova - si raději vzali lampiony, aby temnou noc alespoň trochu prosvítili. Děti se ubíraly nebojácně za tóny flétny až ke kostelu, kde se setkaly s dánským pohádkářem. Ten tam ovšem nebyl sám, z temných koutů se k němu srocovaly pohádkové bytosti - zlá královna s otráveným jablíčkem, kouzelník, smrťák s kosou a tři malí trpaslíci. Pan Andersen si od dětí převzal sepsané poselství a za odměnu je pozval na kostelní věž. Ty s nadšením vylezly až nahoru a za odbíjení půlnoci se kochaly pohledem na spící město a blízké okolí. Poté se s Andersenem a jeho pohádkovými hrdiny rozloučily a těšily se do svých spacáků, které na ně čekaly v knihovně. S hlavou plnou nevšedních zážitků, usínaly sladkým spánkem.
Ráno se leckterým nechtělo vstávat, ale společné snídani neodolal ani ten největší spáč. S plnými bříšky se pak děti rozloučily a v doprovodu svých rodičů opouštěly knihovnu.

První dubnový čtvrtek jsme se za velmi krásného jarního počasí vydali se skupinou seniorů pod vedením revírníka Jaroslava Špačka na nedaleký kopec Výrovka.
Cílem vycházky byl pomníček bratří Vetešníků, který připomíná tragickou událost rodiny řídícího učitele Ladislava Vetešníka. Jeho synové - Josef a Ladislav - byli umučeni v koncentračním táboře ve Flossenburgu za odbojovou činnost v ilegální organizaci Junák.
Program celého výletu byl velmi bohatý a slovo pedagogika v jeho názvu mělo své opodstatnění. Náš mladý průvodce se na několik hodin stal také naším učitelem. Seznamoval nás nejen s rostlinami a stromy, jež na Výrovce rostou, ale také se svým povoláním a prací českých lesů. Velmi zajímavým doplňkem byla hra, kdy jsme se zavázanýma očima poznávali jednotlivé stromy.
Na samotném vršku Výrovky jsme se pak kochali nádherným výhledem do okolí a slíbili jsme si, že v dalším roce se setkáme při vycházce na Jahodnou, kde se budeme těšit z rozkvetlých medvědích česneků.

Vystudovaná zdravotní sestřička se své původní profesi nikdy nevěnovala. Již na škole ale podlehla kouzlu různých výtvarných technik. Tvořila hlavně z textilu a kůže. Již tehdy bylo vše velmi barevné… A toto také přenesla do svých poetických veselých obrázků, které zdobily v dubnu a květnu tišnovskou knihovnu.

Autor vystavených knížek byl vysokoškolským učitelem na Fakultě ekonomické v Chebu (Západočeská univerzita v Plzni). V současné době je ve starobním důchodě.
Knižní vazbě se věnuje přes 20 let. Základy získal od svého přítele - předního českého knižního restaurátora - Milana Kodejše. Svérázný humor svým knížkám dodal sám, inspirací mu byl život a způsob myšlení našeho velikána - Járy da Cimrmana. Vystoupit "ze stínu" soukromí ho přiměli jeho další přátelé - malíř staré Prahy Ivan Svatoš a "šílený" knihkupec Vratislav Ebr.

Městská knihovna uspořádala ve spolupráci s firmou Navy Corporation, s.r.o. v rámci projektu "Salonky" přednášku o poskytování první pomoci a o jejích zásadách.
Akreditovaný lektor Mgr. Jiří Kříž seznámil zúčastněné nejprve s obecně platnými doporučeními a dále se pak věnoval první pomoci při cévní mozkové příhodě, akutním infarktu myokardu, hypertenzy, hypotenzy, poranění pohybového aparátu atd. Značná část přednášky byla věnována zodpovídání dotazů i praktickým ukázkám.

Česká společnost pro trénování paměti a mozkový jogging, která je specializovaná na trénování paměti pro seniory, vyhlásila týden od pondělí 16. do neděle 22. března Národním týdnem trénování paměti v rámci celosvětové akce Týden uvědomění si mozku, který od roku 1996 pořádá organizace Dana Aliance for the Brain. V tomto březnovém týdnu se veřejnost dozvídá o výsledcích výzkumu mozku srozumitelnou formou prostřednictvím stovek akcí. Cílem Národního týdne trénování paměti je přesvědčit nejen seniorskou populaci, že si ještě docela slušně pamatuje, když jí někdo poradí, jak na to. Tišnovská knihovna se připojila k NTTP dvěma osvětovými přednáškamipod názvem "Trénování paměti nebolí".

S tajemstvím pohádkové ilustrace se v úterý dopoledne seznámily děti třetí a páté třídy Základní školy Předklášteří a děti pátých tříd Základní školy Smíškova v Tišnově. Do dětského oddělení knihovny totiž zavítal třebíčský rodák, akademický malíř Josef Kremláček, který ilustroval desítky knih pro děti a mládež. Zúčastnil se také více než 370 výstav a za svou tvorbu získal mnohá ocenění u nás i v zahraničí. Při besedě vzpomínal na své dětství i dobu studií. Dětem poodhalil roušku do ilustrátorské "kuchyně" - vyprávěl, co vše musí nastudovat, než-li se může pustit do ilustrací třeba arménských nebo aztéckých pohádek. A protože pan Kremláček na nás tak trochu působil jako ten pravý pohádkový dědeček, nemohli jsme si nechat ujít vyprávění jedné z jeho nejoblíbenějších pohádek.

V rámci celostátní kampaně Celé Česko čte dětem, navštívil dětské oddělení knihovny pan Igor Ondříček, šéf zpěvohry Městského divadla v Brně. V jeho podání si děti, učitelé i rodiče vyslechli pohádku Boženy Němcové Sedmero krkavců. V příjemné atmosféře provoněné domácími koláčky pan Ondříček také odpovídal na všetečné otázky malých posluchačů a alespoň částečně tak odhalil zákulisí divadelní i filmové tvorby.

Mont Blanc, Monte Bianco nebo chcete-li Monarcha, je vskutku ojedinělou a právem opěvovanou horou ležící v oblasti Savojských Alp na pomezí Francie a Itálie. Hory a horská údolí skýtají nevídané možnosti sportovního vyžití. Na své si příjdou vysokohorští turisté, horolezci, cyklisté i rodiny s dětmi.
Přednáška byla zaměřena na poznání celého masivu Mont Blancua možnosti turistiky, horolezectví a dalších sportovních aktivit. S batohem na zádech jsme "ušli" téměř 160 kilometrů po legendární "Tour de Mont Blanc", vysokohorské trase obcházející po území Francie, Itálie a Švýcarska celý masiv Mont Blancu. Pomyslně jsme vysloupili i na na samotný vrchol nejvyšší hory Evropy...
Akce se uskutečnila za finanční podpory Ministerstva kultury ČR.

Beseda fotografa a žurnalisty Jana Svatoše proběhla v přednáškovém sále knihovny.
Přírodní rezervaci Masai Mara proslavil nejen hrdý kmen Masajů, ale také milionová stáda pakoňů a zeber, která se do zdejších krajů každoročně vydávají ze serengetských plání. Jejich putování zbrzdí na severu až divoká řeka Mara, ověnčená prudkými útesy, peřejemi a krokodýly. Dramatům, která se tu nepřerušeně odehrávají, nemohou konkurovat ani ty nejzdařilejší napínavé hollywoodské trháky. V podrobnějším pohledu do fascinující africké divočiny jsme brzy zjistíli, že se zdejší život netočí jen kolem "Velké pětky", ale i kolem ostatních, na první pohled méně důležitých tvorů. Na naší virtuální procházce keňskou přírodou jsme tak například zjistíli, proč pláče dik-dik, proč mají zebry pruhy či proč si lev nezaslouží titul krále zvířat.

Pozvání na besedu do tišnovské knihovny přijal šéfredaktor časupisu a nakladatelství HOST - Miroslav Balaštík.
Historie brněnského nakladatelství Host je úzce svázána s novodobou historií stejnojmenného časopisu. Knihy pod hlavičkou Host začal vydávat zakladatel samizdatového časopisu Host (od roku 1985) a pozdější majitel tiskárny a nakladatelství Dušan Skála začátkem 90. let. Poté, co Dušan Skála ukončil vydavatelskou činnost, vznikl v nově ustavené redakci časopisu (v roce 1995 převzali vedení revue Miroslav Balaštík a Tomáš Reichel) záměr vydávat básnické knihy generačních souputníků. Na začátku roku 1996 bylo oficiálně (se svolením bývalého vlastníka značky) znovu obnoveno nakladatelství Host. Zpočátku vydávalo téměř výhradně básnické sbírky. Postupně produkce zahrnovala i díla prozaická, literárněhistorická, literárněteoretická či kritická. V současné době vydává nakladatelství Host více než padesát titulů ročně a zaujímá nepřehlédnutelné místo na českém knižním trhu.

Městská knihovna Tišnov uspořádala v rámci projektu "Salonky" návštěvu výstavy TRANSFER. All about… Academy of Fine Arts Prague v Domě pánů z Kunštátu.
Výstavní projekt TRANSFER je pokusem představit současnou českou malbu. Nesnaží se shrnout celou škálu malířských linií, které na současné české výtvarné scéně existují, ale pokouší se o zachycení čtyř nejvýznamnějších proudů figurální, zobrazivé malby, která vychází z prostředí Akademie výtvarných umění v Praze. Shrnuje malbu v horizontu posledního dvacetiletí, jak se formovala na akademické půdě v rozpětí vztahů učitel a žák: základním tématem výstavy je pomyslné předání tradice v podobě principů, které žáci přebírají od učitelů a jako poselství výrazu je nesou dál.
Součástí návštěvy výstavy byl zasvěcený lektorský výklad a výtvarná dílna. V ní si mohli zájemci vyzkoušet, jak vzniká obraz pomocí jedné z moderních technik - za použití sprejů.

Výstava fotografií pana Jaroslava Chrásta ze vzdálené Antarktidy zdobila prostory knihovny od 9. února do 16. března. V mnoha návštěvnících zanechala nezapomenutelný zážitek.

V pondělí 9. února bylo v obřadní síni tišnovské radnice za přítomnosti starosty města ing. Františka Svobody, lektorů PhDr. Ireny Ochrymčukové a Mgr. Michala Konečného a pracovnic Městské knihovny, slavnostně ukončeno studium zimního semestru na Univerzitě volného času, pořádané Městskou knihovnou.
Osvědčení o absolvování UVČ převzalo z rukou pana starosty 11 posluchačů kurzu "Kapitoly z dějin umění", 35 posluchačů kurzu "Velcí mistři světového malířství a sochařství" a 16 posluchačů kurzu "Tradice lidové kultury, etnika evropská a mimoevropská a poslavení lidové kultury v současnosti". Zbývajících 13 frekventantů, kteří se nemohli dostavit, si osvědčení převzali v knihovně.

V únorovém cestovatelském čtvrtku nás navštívil pan Břetislav Svozil. Podělil se s námi o své dojmy z několika svých pobytů na Sibiři.
Sibiř je místo, které dává jedinečné možnosti. Když Vás nechá vstoupit, přežít – přijme Vás. Stovky kilometru bez lidí ve Vás probouzejí pocity, které nutí se do ní neustále navracet. Získáte syndrom Sibiře. Mezi přírodními národy žijícími na Sibiři patří Chantové, Něnci, Evenkové a přibližně třicet dalších. Jejich jména v překladu znamenají člověk/lidé a často se domnívají, že na světě byli první. Pokud je potkáte daleko v tundře či v tajze, máte štěstí. Kočují, spoléhají se na sebe. Pokud je potkáte ve městě a nebo v jeho blízkosti poznáte, co způsobuje nerovnoměrné střetnutí s ´vyspělejší´ civilizací. Závislost na alkoholu a chlebu jsou toho neklamným znamením. Pronikání kozáků, násilná kolektivizace, nucené přesídlování, pronásledování šamanů, budování gulagů a řada další věcí k tomu přispěla. Nehostinná Sibiř se měla stát „Amerikou zítřka“…

Další praktická dílna v letošním roce proběhla pod vedením paní Dany Veselé, která seniorky seznámila s točířskou hlínou. Z této speciální hlíny, kterou lze natírat barvami ještě před vypálením, vyráběly účastnice kurzu keramická zapichovátka do květináčů nebo závěsné ozdoby do oken. Jako předlohy jim sloužily vykrajovací formičky, které se používají na vánoční či velikonoční cukroví. Některé seniorky si přinesly i předlohy vlastní, aby jim konečné výrobky ladily s věcmi v domácnosti. Úžasné dekorační předměty byly po vyhotovení vypáleny v peci a poté si je autorky mohly odnést domů.

První cestovatelský čtvrtek v tomto roce patřil panu Radovanovi Jirků a jeho cestě okolo "střechy světa".
Oblast Himálaje, Indii, Nepál a Pákistán navštívil autor besedy s manželkou Alenou v květnu a červnu roku 2008. V indických státech Ladakh a Kašmír, na území s nádhernými a drsnými horami projeli nejvýše položenou sjízdnou silnici světa z Manali do královského města Lehu. Z Lehu pokračovali do Srinagaru, který je pro svou krásu a okolní jezera nazýván „Benátkami východu“. Nedaleko pákistánského Lahore překročili indicko-pákistánskou hranici a byli svědky tradičního uzavírání hranic. Po známé Karakorum highway, úzké asfaltové silnici, která je místy vysekaná do kolmé skály dorazili až pod osmitisícovku Nanga Parbat. Odtud se za poměrně dramatických okolností vraceli zpět.
Akce se uskutečnila za finanční podpory Ministerstva kultury ČR.

Městská knihovna Tišnov připravila ve spolupráci s Moravskou Galerií v Brně návštěvu výstavy Československá účast na Světové výstavě EXPO 58 v Bruselu a životní styl v 1. polovině 60. let.
Světová výstava Expo 58 v Bruselu a především československá účast na ní je v českém prostředí legendárním pojmem, pověst o jednoznačném úspěchu českého zastoupení je jedním ze záchytných bodů poválečné historie.
V naší poválečné historii jde o o jednu z prvních prezentací Československa za železnou oponou, který ve svých důsledcích pomáhal budoucímu rušení politických a kulturních bariér. Aktérů a pamětníků rapidně ubývá, hrdě přenesené původní stavby z Bruselu byly zničeny či radikálně přestavěny. Přes dlouhodobou přitažlivost bruselského fenoménu mu prozatím nebyla věnována významnější odborná pozornost.
Výstava byla oproti pražské premiéře rozšířena o fotografickou sekci.

Poslední cestovatelské setkání v letošním roce představilo pana Romana Janusze a jeho asijská putování, při kterých prezentoval expedice Tádžikistán a Uzbekistán 2007. Na besedě byla formou poutavé diashow s řadou jedinečných záběrů vzpomínána nezapomenutelná dobrodružství do ryzíce srdce Asie.

Podle statistik nachodí člověk za svůj život 160 tisíc kilometrů, což odpovídá čtyřnásobné cestě kolem světa. To je důvod, proč bychom měli nohy za tento býkon dobře odměnit. A ručně pletené ponožky jsou pro naše nožky jistě tím pravým. Jenže mnohdy se i zkušená pletařka vyděsí, dojde-li na toto téma. Ono manipulovat se čtyřmi nebo dokonce šesti jehlicemi není žádná legrace. A přitom to jde daleko snadněji a chytřeji - totiž na dvou jehlicích.
A právě o tuto techniku pletení ponožek se s námi do "Salonků" přišla podělit paní Jarmila Pavlíková. Účastnicím dílny vysvětlovala a pomáhala o sto šest. A výsledek? V příjemné předvánoční atmosféře si nikdo nezamotal prsty, naopak pod nimi vznikaly kouzelné barevné ponožky na nožky přítomných dam či jejich příbuzných.

29. listopadu, tedy v sobotu před první adventní nedělí, se uskutečnil zhruba ve stovce knihoven v celé republice již 2. ročník Dne pro dětskou knihu, který vyhlašuje Svaz knihovníků a informačních pracovníků ČR. Také naše knihovna se k této akci připojila.
Již od brzkých ranních hodin probíhala v dětském oddělení řada akcí. Rodiče, děti i ostatní zájemci měli možnost podrobně se seznámit s činností oddělení. Výčet mnoha akcí, besed a výstav doplňovaly pestré fotografie i práce malých výtvarníků. Po celý den se děti mohly účastnit výtvarných dílen nebo různých soutěží, při kterých se nezapomnělo ani na malé výhry. Sváteční atmosféru v knihovně doplňovala nejen vánoční výzdoba, ale i výstava velkoformátových obrázků na motivy Heleny Zmatlíkové, které malovaly děti v rámci projektu "Knihy mého srdce". V programu nechybělo ani společné čtení zpestřené dramatizací několika pohádek v podání žáků ZUŠ. A samozřejmě se nezapomnělo na blížící se vánoce. Nakladatelství Sursum připravilo pestrou nabídku nejen dětských knih, a tak měli všich zájemci možnost překvapit své blízké pod stromečkem pěkným dárkem.O tom, že se akce vydařila k e spokojemosti všech, svědčí jistě i fakt, že někteří rodiče strávili s dětmi v knihovně i půlden.

Dětské oddělení Městské knihovny ve spolupráci ze ZŠ Smíškova představilo v měsíci listopadu již 5. ročník projektu na podporu dětského čtenářství s názvem "Knihy mého srdce", tradičně zaměřený na tvorbu významných dětských autorů. Tentokrát jsme se inspirovali dílem Heleny Zmatlíkové, která by v letošním roce oslavila 85. výročí narození.
Významná česká autorka více jak padesát let patřila mezi přední ilustrátory a svými obrázky doplnila na tři stovky knížek. O své celoživotní tvorbě řekla: "Kreslit pro děti je radost a že mohu tuhle krásnou práci dělat, je pro mě velká čest a velice si toho vážím".
V duchu této myšlenky a s cílem rozehrát dětskou fantazii se rozběhla v dětském oddělení celá řada akcí - besedy, výtvarné i dramatické lekce, setkání s ilustrátory a spisovateli, soutěže, výstavy i společná čtení. Za dětmi se přijel podívat spisovatel Pavel Čech, ilustrátor Adolf Dudek, do světa pohádek a příběhů je zavedli žáci literárně-dramatického oboru ZUŠ, kteří sehráli scénky z nejoblíbenějších knížek Heleny Zmatlíkové. Během měsíce listopadu vznikaly také krásné velkoformátové obrázky podle ilustrací Heleny Zmatlíkové, které nám již tradičně předkreslila Milena Straková a které vyzdobily celou knihovnu.
Závěr projektu patřil neodmyslitelně společnému čtení, na které přijali pozvání neje děti a učitelé, ale také rodiče, prarodiče a další zájemci. Zkrátka, v knihovně to žilo. Vždyť v rámci projektu se během měsíce uskutečnilo 25 akcí, kterých se zúčastnilo na 500 návštěvníků.

V rámci projektu "Salonky" jsme se skupinou seniorů navštívili výstavu k nedožitému 95. výročí narození Emanuela Ranného, umělce spjatého svým životem i dílem se zdejším krajem, podhůřím Českomoravské vysočiny. Výstava představovala průřez jeho celoživotní tvorbou a snažila se obsáhnout co nejúplnější spektrum námětů i technik využívaných autorem.
Přehlídku díla E. Ranného doplnila výstava fotografií paní Valeriany Kallabové. Autorku s Tišnovem a Štěpánovicemi spojují rodinné kořeny, i když 50 let prožila ve Spojených státech. S Ranným ji spojovalo hluboké a obětavé přátelství.

Dětské oddělení tišnovské knihovny mavštívil malíř, ilustrátor a spisovatel Pavel Čech, autor knih O čertovi, O zahradě, O klíči a O mráčkovi. Do knihovny nám přišel povídat nejen o tom, kde bere inspiraci pro své poetické knihy, a s dětmi se vyprávěl také o kreslení, čtení a psaní. Na závěr besedy proběhla malá autogramiáda.
Pavel Čech se narodil v roce 1968 v Brně. Po vyučení zámečníkem opravoval pět let stroje v Královopolské strojírně a později pracoval jako hasič. Od roku 2004 je výtvrníkem na volné noze, je ženatý a má dva syny, Jiřího a Františka. Sám sebe představuje takto:
"Mám rád zarostlé zahrady, pohled na hvězdné nebe, motýly a brouky, lidi s dobrým srdcem, vůni lesních jahod a borového lesa, toulání, oprýskanézdi, indiány, Rychlé šípy, písničku Andělská, pouštění draka, knihy Michala Ajvaze, zrezavělé klíče, stará kina, čistou vodu, tajemství... a pokouším se to namalovat na plátno a nebo o tom psát a kreslit knížky."

Eduard Ingriš - světák, fotograf, kameraman, autor písně „Teskně hučí Niagara“.
Eduard Ingriš se na svých cestách setkal mimo jiné s legendárním norským antropologem a cestovatelem Thorem Heyerdalem, který v Peru v roce 1947 odstartoval plavbu na balzovém voru Kon-Tiki napříč oceánem k Polynésii. Ingriš jej později napodobil a na vorech Kantuta I a II podnikl dvě cesty z Peru do Polynésie.
Přednáška vdovy po světoznámém cestovateli Niny Ingrišové byla doplněna ozvučeným filmem, který obdržel 1. cenu na filmovém festivalu v Kalifornii jako jediný svého druhu na světě!
Akce se uskutečnila za finanční podpory Ministerstva kultury ČR.

S problematikou podvodů páchaných na seniorech (podvodníci, podezřelí opraváři, podivné podomní prodeje, krádeže při nakupování …) nás přišla seznámit pracovnice Okresního ředitelství Policie České republiky Brno-venkov nadpraporčík Mgr. Leona Lustigová.
K besedě jsme přizvali také zástupce Obvodního oddělení Policie ČR Tišnov nadpraporčíka Radka Šikulu, který hovořil o konkrétních případech, jež se staly na Tišnovsku a také o tom, co dělat v případě, staneme-li se obětí podobného podvodu.
Součástí besedy byla také závěrečná diskuse nad problémy, které se posluchačů konkrétně dotýkaly.

Již podruhé navštívil naši knihovnu ilustrátor a výtvarník Adolf Dudek. Na jeho zábavnou show jsme tentokrát pozvaly žáky ze ZŠ 28. října, kteří se při akci nejenom skvěle bavili, ale také se neváhali aktivně zapojovat do jejího průběhu. Na konci besedy proběhla úspěšná autogramiáda, při které rozzářené a šťastné děti předkládaly panu Dudkovi k podpisu knihy či památníky. A ti, co je zapomněli, si k autogramu připravili třeba čelo nebo ruku.

Výstava výtvarných a literárních prací, které vznikaly v rámci oslav Dne stromů, pořádaného občanským sdružením za sebevědomé Tišnovsko a Komisí životního prostředí MěÚ v Tišnově byla přístupná v dětském oddělení knihovny.

Městská knihovna uspořádala besedu s ing. Martinem Ráboněm na téma nejdokonalejší a nejmohutnější pevnostní systém v historii - Maginotova linie.
Maginotova linie je pevnostní systém, vybudovaný Francií v letech 1929–1940, který je považován za nejdokonalejší a nejmohutnější v historii. Linie, pojmenovaná podle André Maginota, ministra války v letech 1929–1932, který prosadil její financování, chránila hranice s Belgií, Lucemburskem, Německem, Švýcarskem a Itálií a také některé oblasti ostrova Korsika ve Středozemním moři.

Do dětského oddělení jsme dnes pozvaly děti ze ZŠ 28. října na besedu se spisovatelkou Ivonou Březinovou. Paní spisovatelka dětem přiblížila svou práci, vyprávěla jim o tom, jak vzniká knížka, děti viděly předsádku knihy, tiskové archy a také ilustrace. Dozvěděly se, jak dlouho trvá než se knížka dostane od autora ke čtenáři a měly možnost si prohlédnout, jak vypadá rukopis knihy. Poté děti zahrnuly paní spisovatelku spoustou všetečných a zvídavých otázek. Na závěr si děti za asistence Ivony Březinové zahrály loutkové divadlo - trochu jinou pohádku O Červené Karkulce.
Tato akce se uskutečnila za finanční podpory Ministerstva kultury ČR.

V rámci projektu „Salonky“ proběhla praktická dílna s paní Hanou Širůčkovou, ve které jsme společně vyráběly netradiční šperky z korálků. Výhradně dámská společnost si po dvouhodinové titěrné práci s úžasnými avšak "neposlušnými" korálky odnášela vlastnoručně vyrobené šperky, kterými pak ozdobila sebe nebo některého člena rodiny.

Městská knihovna a Společnost Anny Pammrové uvedly v sobotu člena Obce spisovatelů Doc. Ladislava Soldána ve výše uvedeném pořadu.
Literární historik a kritik Ladislav Soldán pochází z Brna, vystudoval na FF v Brně filozofii a dějepis. Působil jako učitel, či asistent na katedrách, později se zabýval problematikou vztahu filozofické antropologie a Frommovy neoanalýzy k medicíně. Dálkově pak vystudoval divadelní vědu. Od roku 1977 je pracovníkem brněnské pobočky Ústavu pro českou literaturu.

Čtvrteční podvečer patřil cestovateli Karlu Wolfovi a jeho diashow o Kubě.
Během besedy jsme se přenesli o několik desítek let nazpět do země, kde socialismus vládne pevnou rukou. Životní situace Kubánců není nejlepší, ale přesto je většina obyvatel Kuby spokojena. Propletený systém nízkých platů a dotovaných státních služeb je natolik silný, že změnu Kuby rozhodně nečekejte v příštích pěti letech. Vláda Fidela a Raula Castrových vytvořila z Kuby ojedinělé místo na světě, kde si návštěvník připadá jako v muzeu. Slavné kubánské koktejly (mojito, cuba libre, daiquiri), doutníky cohiba, naleštěné „ameriky“ a krásné ženy v rytmu salsy se vám rychle vryjí pod kůži. Seznámili jsme se s přenádhernými plážemi, koloniálními městy a národními parky. Nejvyšší hora Pico Turquino (1974 m) je pokryta krásnými stromovými kapradinami. V diashow jsme se dozvěděli i cestovatelské rady, jak a kdy vyrazit na Kubu, jak nezávisle cestovat po ostrově a jak umět kličkovat v systému dvojí ekonomiky.
Akce se uskutečnila za finanční podpory Ministerstva kultury.

Výstava fotografií paní Daniely Pochopové.
Co o sobě prozradila:
"S fotografií jsem se poprvé setkala někdy kolem roku 1991. Můj první fotoaparát byla klasická zrcadlovka na kinofilm značky MINOLTA. Z počátku jsem fotila hlavně na černobílý film a fotografie si zpracovávala sama ve fotokomoře. Naplno jsem se začala fotografování věnovat až v roce 2000, kdy jsem si otevřela v Tišnově fotoateliér. Tím jsem zjistila, že není snadné přejít od volné tvorby k volné noze, ale splnila jsem si svůj sen… Moje práce je mým koníčkem a můj koníček je moje práce. V současné době používám převážně digitální techniku značky NIKON."

Městská knihovna Tišnov zahájila v pondělí 29. 9. 2008 v dopoledních hodinách druhý ročník kurzů trénování paměti Ach, ta moje hlava!!! na téma: ČESKÁ REPUBLIKA
Skupina seniorů procvičila své mozkové buňky opakováním úkolů z minulého ročníku a s vervou se pustila do nových zajímavých cvičení za pomoci známých mnemotechnik.

Výsledky soutěže o Nejkrásnější rozkvetlé okno Tišnovska 2008.
V pátek 10. října 2008 proběhlo v sále Městské knihovny v Tišnově slavnostní vyhlášení vítězů soutěže „O nejkrásnější rozkvetlé okno Tišnovska 2008“, kterou uspořádalo Mateřské centrum Studánka ve spolupráci s městem Tišnov a Městskou knihovnou v Tišnově.
Do soutěže se přihlásilo celkem 32 soutěžících, kteří byli nejen z Tišnova, ale i z okolních obcí - Předklášteří, Lažánky, Březina, Níhov, Katov, Dolní Loučky, Železné, Osiky, Šerkovice, Deblín, Štěpánovice.
V kategorii okno jsou vítězové:
1. místo Renata Misařová, Na Honech 1789, Tišnov
2. místo Eva Hančlová, Riegrova 431, Tišnov
3. místo Jana Vacová, Železné 61
V kategorii balkon jsou vítězové:
1. místo Marcela Radová, Níhov 40
2. místo ing. Dana Buterinová, Dvořáčkova 67, Tišnov
3. místo Jana Kučerová, Dolní Loučky 347
Zvláštní ocenění za květinovou výzdobu domu s pečovatelskou službou na ulici Králova obdržel v kategorii okno pan Antonín Štěpánek a v kategorii balkon paní Naděžda Kšicová. Všem oceněným blahopřejeme!
Za věcné ceny a dárkové poukazy pro vítěze děkujeme městu Tišnov a zahradnickým prodejnám: Dianthus – Hana Andrýsková, Horticentrum – zahradnictví U Kopřivů, Danielovo zahradnictví, Květiny u Penny marketu, ASTRA – Jitka Veselá, AV centrum - Luboš Brejcha.
Vítězná okna si můžete prohlédnout na plakátech v Městské knihovně v Tišnově, v tišnovských zahradnictvích a na internetových stránkách Mateřského centra Studánka www.studanka.webzdarma.cz.
Všem občanům, kteří se do letošního ročníku nepřihlásili, a přesto svou květinovou výzdobou zkrášlili ulice města Tišnova, také děkujeme. Je tu opravdu na co koukat! Věříme, že příští rok vyhrajete právě Vy!

Městská knihovna Tišnov připravila v rámci projektu „Salonky“ poznávací zájezd do jediné kompletně dochované židovské čtvrti v Evropě a jediné židovské památky UNESCO mimo území Izraele - do Třebíče. Součástí zájezdu byla také návštěva Baziliky sv. Prokopa.

Cestopisná beseda doplněná datakrojekcí. S panem Martinem Mykiskou, cestovatelem a autorem knih "Jižní Amerikou přes stolové hory do Bolívie", "Pět měsíců v Himaláji" a "Po zamrzlé řece do nitra Himálaje", jsme si tentokrát povídali o Malajsii.
Malajsie je fascinující směsí moderního světa a tradiční Asie, v jedné zemi najdete nejmodernější budovy a kousek dál lidi na úrovni kočovníků. Ve městech ať už moderních nebo historických pospolu žijí Malajci, Číňané, Indové nebo třeba potomci lovců lebek. Často v bezprostřední blízkosti se nacházejí svatostánky muslimské, hinduistické, křesťanské či buddhistické. V přírodě můžeme narazit na makaky, krokodýly, hady a pavouky stejně jako na orly nebo na vzácné nosaté opice či orangutany...
Akce se uskutečnila za finanční podpory Ministerstva kultury.

Literárně-turistického výletu „Po stopách Josefa Uhra“, který proběhl jako zahajovací setkání seniorů v rámci projektu Salonky, se zúčastnilo 22 zájemců. Celou akci připravil a seniory provedl po místech, kde Uher žil či tvořil, Michal Konečný. Za teplého letního počasí si výletníci prohlédli rodný dům Josefa Uhra v Borači-Podolí, pěknou procházkou se prošli do nedalekého Doubravníku, kde navštívili kostel Nalezení sv. kříže a prohlédli si nejen jeho krásné prostory, ale nahlédli také do rodinné hrobky Pernštejnů.

(Kirgizstán 2005, Kamčatka 2006, Tádžikistán 2007)
Výstava fotografií Romana Janusze a Jerzyho Fraňka prezentující neobvyklou sestavu fotografií vzniklých během jejich cest za dobrodružstvím v letech 2005-2007. Výstava zachycovala atmosféru nezapomenutelných nejenom horských dobrodružství ve střední Asii a na samém konci světa.

Letošní, v tišnovské knihovně již čtvrtá, Noc s Andersenem proběhla až v červnu a hlavním tématem večera byl pravěk.
Dvanáct dětí si s námi nejprve vyzkoušelo nelehkou práci archeologů, a to při dobývání kosterních pozůstatků dávno vymřelých živočichů. O tom, že to není jednoduchá práce vypovídal hlavně všudypřítomný prach, který se usazoval na kostrách i na dětech. Hned po archeologických pracích nás navštívila Věštkyně, aby dětem předpověděla náročnou a nebezpečnou cestu k Jeskyni Předků. Strojem času se všichni přesunuli do pravěku…
Jestlipak jste si již někdy zkusili zaklepat na vchod jeskyně nevrlého pračlověka? Radíme Vám - nezkoušet - neboť pár našich dětí přišlo dokonce i o nějaký vlas na hlavě! A možná to mohlo skončit i hůř, kdyby pračlověk nebyl zrovna po večeři. Než se dětem podařilo splnit všechny úkoly, které od něj dostaly a než stanuly před poslední překážkou u vchodu do Jeskyně Předků, kterou hlídala Strážkyně Jeskyně, byla již tma. Děti však musely zvládnout ještě několik těžkých hádanek, rozluštit tajemné písmo a složit básničku. Strach trochu ochromil každé z nich, zvláště, když před sebou viděly zkamenělé sochy těch odvážlivců, kteří úkoly Strážkyně Jeskyně nevyřešili.
Samozřejmě, že naši dobrodruzi se do Jeskyně Předků dostali. V ní si ještě společně ušili váčky na talismany a o půlnoci jako sladkou odměnu dostali dort s dinosaurem. A protože je náročné noční dobrodružství přece jen zmohlo, s pohádkou na dobrou noc pomalu usínali.
Ráno po snídani si děti ještě vyzkoušely práci na jeskynních malbách, a poté za doprovodu rodičů odcházely domů.
Že se nám i tato „Noc“ vydařila, potvrzují i slova jedné dívenky: „Paní učitelko (pojem knihovnice nezabral), já bych chtěla, aby Noc s Andersenem trvala celý týden.“

Slavnostní setkání účastníků 3. ročníku projektu „Salonky“ proběhlo v přednáškovém sále knihovny. V příjené atmosféře jsme zhodnotili aktivity uplnulého ročníky a seznámili s dalšími plánovanými akcemi. S příslibem, že se s novém školním rokem opět sejdeme, jsme se s kapkou nostalgie loučili.

Slavnostní ukončení pokračovacích kurzů Kapitol z dějin umění proběhlo v přednáškovém sále knihovny za účasti pana místostarosty Zdeňka Melkese a lektora kurzů Mgr. Michala Konečného. Po úvodním slovu byly všem účastníkům předány certifikáty o absolvování Univerzity volného času, poté byli "studenti" seznámeni s programem na školní rok 2008/2009.
Vzdělávání se uskutečnilo za finanční podpory Ministerstva kultury ČR.

V rámci projektu „Salonky“ jsme navštívili modrotiskovou dílnu Danzinger, kde jsme se seznámili s nejstarším způsobem potiskování textilu, absolvovali prohlídku dílny, doplněnou o výklad i ukázku výroby modrotisku. Ve firemním obchůdku jsme zakoupili užitkové, dekorační i dárkové výrobky, nezapomněli jsme se ani občerstvit. Posléze jsme navštívili sklepení bývalé ledárny pod kostelem, kde je umístěno Muzeum pověstí Olešnicka, kde dnes sídlí strašidla.

Soutěžní program připravený ve spolupráci s nakladatelstvím Thovt byl určen pro žáky šestých tříd. Děti využily své dějepisné poznatky o starověkých státech – Řecku, Římě a Egyptě. Během soutěže pátraly po odcizených artefaktech pomocí knih z oblíbené edice Zločinu na stopě a přitom si nejen upevnily i rozšířily své dějepisné znalosti z tohoto období, ale také se skvěle pobavily.

Cestopisná beseda se známou rozhlasovou novinářkou Pavlou Jazairiovou, která po mnoha letech znovu navštívila země v severní a západní Africe - Mali, Senegal, Alžírsko, Tunisko - a své zážitky zpracovala osobitým stylem do působivého literárního tvaru. "Její" Afrika není místem exotických safari, ale bídy, beznaděje, úpadku i úsilí o změnu. Tento pohled zbavený iluzí a folklorního nánosu je bolestný - nejen pro Afriku, ale také pro vzdálené potomky kolonizátorů a otrokářů. Důležitější než vysvětlit je však pro autorku snaha porozumět.
Na závěr besedy proběhla autogramiáda autorčiny nové knihy „Jiná Afrika“, ale také mnoha jiných, které si s sebou zájemci přinesli.

Tato akce byla uskutečněna za finanční podpory Ministerstva kultury ČR.

Ve čtvrtek dopoledne jsme se se skupinou zájemců vydali na přírodovědnou procházku. Naším hlavním cílem bylo "Jubileum", což je porost douglasek tisolistých, vysázených na oslavu 60. výročí panování Františka Josefa I. Vycházkovou trasu jsme započali na hranici katastru města Tišnova při silnici do Deblína u sochy "U sv. Jana", kde na nás čekal revírník pan Jaroslav Špaček. Již za jeho doprovodu jsme vystoupali strmou stezkou k výzkumné ploše se smrkem černým. Po několika dalších zastaveních doplněných zajímavým odborným výkladem, jsme si chvíli odpočinuli u pomníku "Prosba lesa" a poté pokračovali vycházkovým krokem ke sněžné jámě (slouží k uskladnění sazenic vyzvednutých z lesních školek a připravených k zalesnění do lesních porostů v jarních měsících). Brzy jsme se přiblížili našemu cíli - "Jubileu". Vzrostlé stormy, slavící v letošním roce sté výročí vysazení, působí vskutku impozantním dojmem. O douglasce tisolisté, jejím původu a nárocích na životní podmínky, nás informoval nejen pan Špaček, ale i naučná tabule s podobiznou císaře. Odtud jsme dále pokračovali na Čepičku, na níž se dochovaly zbytky středověkého opevnění. Potéjsme prošli nad lomem Troubný a svažující se cestou jsme putování ukončili v Předklášteří před restaurací V Chaloupkách, kde jsme se také rozloučili s naším průvodcem. Ti zdatnější s kornoutem zmrzliny pokračovali směrem na Tišnov a my méně zdatní jsme se raději před cestou osvěžili dobrou desítkou.

V dalším pokračování kurzů trénování paměti jsem si opět potrápili šedou kůru mozkovou množstvím zábavných úkolů, procvičili jsme některé z mnemotechnik a za jejich pomoci si rozšířili znalosti o památkách České republiky.

S cestovatelem Karlem Wolfem jsme prozkoumali husté amazonské pralesy, poodhalili tajemství krásných a jemných klobouků „panamáků“, které pletou z vláken tropické palmy indiánské ženy v horách. Z hlavního města Quito jsme se vydli na krátký výlet do města Otavalo s tradičním dobytčím trhem. Následovala cesta na pobřeží Pacifiku, kde jsme pozorovali pářící se keporkaky, a nakonec cesta na souostroví Galapágy, kde nás překvapilo nečekané množství zvířat – modronozí a červenonozí terejové, skotačící lachtani, mořští i suchozemští leguáni, a nebo obří želvy, které daly celým ostrovům jméno. Tyto vulkanické ostrovy a jejich přírodně-historické souvislosti jsou naprostým unikátem na zemi a není divu, že zde Charles Darwin vyslovil snad nejdůležitější přírodní zákon – o výběru druhů.

Tato akce byla uskutečněna za finanční podpory Ministerstva kultury ČR.

V rámci projektu „Salonky“ skupina seniorů navštívila dvě významné moravské památky.
První z nich byla Slovanská epopej v Moravském Krumlově, kterou namaloval přední představitel secese Alfons Mucha. Myšlenkou na zpracování epopeje se autor zabýval již od roku 1900. Když se pak v roce 1910 vrací s rodinou z dlouholetého pobytu ve Francii zpět do Čech, začíná na zámku ve zbiroze malovat první plátna. Na obrazech pracoval celých 18 let a své dílo věnoval českému lidu. Slovanskou epopej tvoří 20 monumentálních pláten, na nichž jsou zachyceny výjevy z dějin českého národa a z dějin dalších slovanských národů.
Druhou památkou, kterou účastníci zhlédli, byla zřícenina kláštera Rosa Coeli v Dolních Kounicích. Z úst milé průvodkyně se pak dozvěděli mnoho zajímavostí z historie této významné středoevropské církevní stavby vrcholné gotiky.

Náplní besedy s ing. Vladimírem Kapounem byla historie včelařství všeobecně i historie Tišnovského včelařského spolku, dále jsme si povídali o včelách a včelstvech, o jejich významu pro život na zemi, produktech včel a jejich využití, ukázali jsme si základní včelařské potřeby a nechyběla ani ochutnávka medu a medoviny.

V cestopisné besedě s dataprojekcí pan Karel Stýblo vyprávěl o svém dvouměsíčním pěším a cyklistickém putování po obou hlavních novozélandských ostrovech: lidnatějším severním, s činnými sopkami, termální činností, maorskou kulturou a jediným opravdu velkým městem - Aucklandem a zelenou oázou jižního ostrova, s minimem osídlení, zato vysokými horami, ledovci, jezery a fjordy.
Tato akce byla uskutečněna za finanční podpory Ministerstva kultury ČR.

Společně se studentkou Katkou Hromčíkovou se děti seznámily poněkud netradičním způsobem s knížkou oblíbené spisovatelky Ivy Procházkové "Pět minut před večeří". Lekce dramatické výchovy byla zpracována hravou formou a děti se tak velmi snadno a rády zapojovaly do různých aktivit.

Také v březnu se skupina seniorů scházela každé pondělí na hodinách trénování paměti. O tom, že jim vše jde výborně svědčily nejen perfektně zvládnuté "domácí úkoly", ale také aktivita na jednotlivých kurzech.

Beseda se spisovatelkou Ivetou Lažanskou byla určena začínajícím čtenářům. Děti čekalo veselé vyprávění o tom, co všechno se může přihodit, když tři holky a ještě jedna navíc si začnou vymýšlet.
Tato akce byla uskutečněna za finanční podpory Mrinisterstva kultury ČR.

V dopoledních hodinách proběhla v dětském oddělení knihovny zábavná show úspěšného ilustrátora a výtvarníka Adolfa Dudka. Děti se seznámily s jeho prací od inspirace po vznik celé knihy a kromě spousty legrace si odnesly také informace, jak vypadají moderní dětské knihy. Některé z nich si nechaly od autora nakreslit také obrázek - ti odvážnější třeba i na obličej!
Tato akce byla uskutečněna za finanční podpory Ministerstva kultury ČR.

Beseda se spisovatelem Hynkem Jurmanem představila dětem poutavé příběhy, které se staly, či měly stát, a které je zavedly do doby dávno minulé. Závěrem proběhla také autogramiáda autorových knih.
Tato akce byla uskutečněna za finanční podpory Ministerstva kultury ČR.

Na "zelený čtvrtek" proběhla praktická dílna zaměřená na velikonoční vystřihovánky z bílého papíru. Každá z účastnic si odnesla krásnou velikonoční dekoraci do oken, a ty, které vystřihování zaujalo, také několik dalších předloh.

Městská knihovna připravila v rámci celostátní akce Březen-měsíc knihy besedu s Mgr. Michalem Konečným (lektorem Univerzity volného času-Kapitoly z dějin umění pořádané Městskou knihovnou Tišnov)o knize KOPIÁŘ KORESPONDENCE MĚSTSKÉ RADY - PAMĚTNÍ KNIHA MĚSTEČKA TIŠNOVA. Součástí vyprávění o historii Tišnova bylo také předčítání vybraných textů z knihy a samozřejmě také prodej knih spojený s autogramiádou.

Praktická dílna pod vedením paní Hany Širůčkové byly zaměřena na výrobu kraslic zdobených slámou. Vyfouknutá vejce, která si zájemkyně přinesly s sebou, se během dopoledne měnila v malé umělecké výtvory. A že to nebyla práce jednoduchá, o tom se přesvědčila mnohá z účastnic kurzu.

Cestopisná beseda ing. Radovana Jirků byla vytvořena z šesti cest po Rumunsku - od údolí Iza přes Transylvánii až po české vesnice v Banátu. Za poznáním cestoval hlavně na motocyklu a díky tomu nám mohl představit i oblasti, do kterých se „běžný“ turista nepodívá.
Ing. Radovan Jirků se narodil v roce1971, vystudoval Vysokou školu dopravy a spojů Žilině. Žije v Pelhřimově, pracuje na Českých drahách.
Tato akce byla uskutečněna za finanční podpory Ministerstva kultury ČR.

V rámci projektu Salonky proběhla přednáška pana Jana Kašparce o ovocných stromech, jejich jejich odrůdách, pěstování i ochraně spojená s následnou besedou. Posluchači se tak dozvěděli nejen jaké odrůdy ovocných stromů v naší oblasti nejlépe pěstovat, ale také množství informací o nezbytných ošetřeních ovocných sadů, o základních chemických přípravcích či o možnosti výroby a využití kompostů na zahrádkách. Došlo i na zpracování ovoce a jeho využití v kuchyni.

Po celý únor se skupina seniorů opět věnovala trénování paměti. Dominantou měsíce se staly paměťové háčky, které jsou jednou z nejznámějších technik pro zapamatování obsáhlých a zvlášť obtížných seznamů, u nichž potřebujeme znát jednotlivá umístění (např. 2 - fotoaparát, 14 - sluneční brýle). Posluchači precizně zvládají čtyřicetimístný seznam.
Mimo to se aktivně seznamují s českými památky zapsanými v seznamu UNESCO. Je jich dvanáct. Dokázali byste je vyjmenovat? V kurzu trénování paměti už to zvládnout všichni...

V rámci projektu "Salonky" jsme navštívili stálou expozici významného ivančického rodáka Vladimíra Menšíka, která je umístěna v nových prostorách historické budovy Staré radnice. Je sestavena z osobních věcí, rodinných fotografií, dokumentů, fotografií z mnoha filmů, ve kterých známý herec účinkoval. Po celou dobu prohlídky nás provázel hlas tohoto nezapomenutelného komika, baviče, konferenciéra a především skvělého herce.
Další námi navštívenou výstavou byla expozice Alfose Muchy, světoznámého ivančického rodáka – secesního malíře, grafika a dekoratéra, zakladatele české školy klasického fotografického aktu - která zachycuje jeho celoživotní vztah k rodnému městu.

Všichni ti, kteří rádi cestují, se s brněnským rodákem Jiřím Čefelinem mohli projet na kole po Maroku. Beseda spojená s dataprojekcí nabídla zajímavosti nejen z kulturních a přírodních památek, ale také postřehy cestovatele z této zajímavé země.
Tato akce byla uskutečněna za finanční podpory Ministerstva kultury ČR.

S velkým ohlasem se setkala praktická dílna drátkování. Pod vedením pí Širůčkové si přes dvacet účastnic kurzu "opletlo" skleněnou láhev, svíčku, vázičky či kamínek.
Fotogalerie...

V rámci projektu Salonky jsme v dopoledních hodinách navštívili dvě výstavy v Podhoráckém muzeu v Předklášteří.
Jednalo se o výstavu "Když dne ubývá, vezmu svícen", kde jsme si prohlédli typové a druhové kolekce svícnů ze sbírek Podhoráckého muzea, dalších poboček Muzea Brněnska a ze sbírek okolních muzeí (Blansko, Nové Město na Moravě, Slavkov u Brna, Muzeum města).
Druhá výstava, nazvaná "Upřímnýma očima" představila tvorbu neprofesionálních umělců Natálie Maslíkové-Schmidtové, Jana Hrušky, Dagmar Dorovské, Tibor Tonky a Jakuba Svobody a dalších tvůrců, kteří se vyznačují osobitým viděním skutečnosti a formálním podáním nepodléhajícím dobovým uměleckým konvencím.
Přes nepříliš příznivé počasí se akce zúčastnilo 19 zájemců z řad seniorů, kteří si během prohlídky vyslechli odborný výklad PHDr. Ireny Ochrymčukové.

Každé pondělí dopoledne se skupina seniorů věnovala trénování paměti. Zvyšovali si tak svou duševní aktivitu, rozvíjeli funkce vnímání, koncentrace, schopnosti postřehu, asociačního i logického myšlení, fantazie a tvořivosti.