Králova jeskyně na Květnici

Králova jeskyně na Květnici

O existenci Královy jeskyně na Květnici se dlouhou dobu nevědělo. Několik staletí žili Tišnováci v blízkosti vrchu, který tvoří přírodní dominantu města, aniž by tušili, jaká tajemství ukrývá….

Vše se změnilo v květnu roku 1972. Bylo nedělní odpoledne, přesně 28. května, a pan Bárta se se svým psem Luxíkem vydal na Květnici. V lese vlezl pes se štěkotem do nory za škodnou. Pak se však odmlčel a ticho trvalo třičtvrtě hodiny. Když se znovu ozval štěkot, bylo to jako ze studny a bylo jasné, že pes nemůže ven. Pan Bárta tedy musel domů pro nářadí, aby ho vysvobodil. K jeho zpáteční cestě na Květnici se přidali bratr Antonín, syn Jaroslav a další. V pozdních večerních hodinách měli otvor nory natolik rozšířený, že se mladšímu Jaroslavovi podařilo prolézt dovnitř. Pes se nacházel pod stěnou, kam při rvačce spadli společně s jezevcem, ten však pád nepřežil. Už při tomto prvním vstupu do neznámých podzemních prostor bylo jasné, že se jedná o velkou krápníkovou jeskyni...  .

Jaroslav Bárta o události informoval tehdy v Tišnově známého sběratele mineralů Jana Bělušu. Bezprostředně poté (4.6.1972) vznikla skupina lidí, kteří se angažovali kolem dění v jeskyni. Jeskyně byla posléze z důvodů ochrany a nežádoucími vstupy zabezpečena ocelovými dveřmi. Již 7.června 1972 odbor kultury ONV jako výkonný orgán státní památkové péče na základě nálezové zprávy vydává povolení k průzkumným pracím. Jeskyni bylo také třeba nějak pojmenovat a tři měsíce před tímto objevem zemřel Alois Král, četný občan města Tišnova, objevitel Demänovských jeskyní. Přestože on sám nebyl zastáncem možnosti větších objevů na Květnici, určitě si zasloužil, aby tato nová jeskyně nesla jeho jméno.

Jeskyně je velmi členitá a tak se až do roku 1973 zkoumalo, prolézalo, fotografovalo.První výkopové práce byly zahájeny v horním patře za Mraveništěm, neboť zde bylo jasné, že vody vytvářející jeskyni sem proudily právě z tohoto místa. Ke konci roku 1974 byla dokončena poměrně složitá mapa jeskyně. Dvě překrývající se patra s délkou polygonu včetně komínů tehdy měřila 330 m a bylo známo pět menších dómků.Téhož roku byly také objeveny další objekty, Závalový komín a Rotunda. Podařilo se prolézt za Komín hrůzy, kde jeskyňáři narazili na malý prostor za Varhany

Tlak veřejnosti přinášel myšlenku zpřístupnit jeskyni štolou pro návštěvníky, která by zároveň zjednodušila transport vytěženého materiálu ven z jeskyně. Následují přípravné a projektové práce k ražbě štoly. 12.srpna 1976 uskutečnila skupina pracovníků uranových dolů první odpal.

7.dubna1984 bylo objeveno pokračování horního patra s nádhernou krápníkovou výzdobou. Zdeněk Dobišar se průzkumným drátem propíchl do volné prostory, do které se vzápětí společně s Tomášem Kappelem, Milanem Bulvou a Pavlem Vašíkem prokopali. Právě pro krásu krápníků a podlahových sintrů nepřicházelo v úvahu pokračovat tudy dál. Zároveň jsme věděli, že jsme na správné cestě, protože průvan byl jasným důkazem dalšího neznámého pokračování.

Tyto události ještě urychlily práce na elektrifikaci jeskyně dieselovým agregátem s výkonem 5,6 kW a trafostanicí na 24 voltů. Poprvé v roce 1985 tak mohli návštěvníci vidět nasvícené celé horní patro trochu jinak.

Následující roky nebyly příznivé. Naše organizace potřebovala stále více peněz a těch se nedostávalo a tak jsme byli nuceni stále častěji provádět hospodářskou činnost – zpravidla to byly vrtací a výškové práce především na hradě Pernštejně.

Při povodni 19.června1986 zahynul Zdeněk Dobišar. Následující rok došlo k vytržení svorníku výztuže a závalu ve štole. 24.září 1987 po násilném vniknutí neznámých osob vyhořela do základů naše pracně budovaná terénní základna u jeskyně. Přišli jsme o zázemí, spoustu vybavení i agregát. Tyto události nám vzaly hodně sil, ale nikoliv naději a tak jsme v jeskyni pracovali dál.

V prosinci 1988 byla objevena Mikulášská chodbička a 2. února 1989 pronikli Milan Bulva, Karel Molík a Irena Berčíková do rozsáhlého komplexu pokračování Královy jeskyně. Byly objeveny prostory Zasedací síň, Rakousko, U tří macků a Labyrint. O dva dny později ti stejní ještě s Pavlem Vašíkem, Jarmilou Vašíkovou a Pavlem Smékalem pronikli do pokračování Labyrintu a slanili do největší prostory na Květnici - Tišnovského dómu o rozměrech asi 35 x 18 m. Stalo se téměř pravidlem, že při každé další akci bylo objeveno něco dalšího. Z těch významných to byl 13. května Hrozivý dóm (16 x 4m).

Roky 1992-93 přály Milanu Bulvovi a Jiřímu Strakovi. Uskutečnili několik objevů v nové časti v oblasti Labyrintu a U třech macků. Po odstranění dalšího závalu ve štole byla dokončena po sedmi letech ražba čtyřicetimetrové spojnice pro vytoužené zpřístupnění Tišnovského dómu novou cestou, aby se nemuselo po lanech. Horní patro staré části a sestup včetně Tišnovského dómu byly nově elektrifikovány. Následovala další řada drobných objevů v blízkosti Hrozivého dómu v letech 2006-8 za účasti Jiří Straka, Petr Kulhánek, Vít Kulhánek, Jan Vašík, Milan Balák, Smolek Jan a Molík Pavel. V této sérii byl jako poslední objeven 6. července 2008 Nedělní dóm s nádhernou výzdobou. Této prostoře vévodí stalaktit třímetrové délky a stalagmit o výšce 70 centimetrů.

Dnes měří Králova jeskyně asi osmset metrů, s výškovým rozdílem kolem 55 metrů a nejzazší část se nachází pod hřebenem v téměř poloviční vzdálenosti k jeskyni Pod křížem.

V podzemí byly provedeny prolongační výkopy téměř na čtyřiceti místech a uskutečnilo se na 30 dílčích objevů. Byly zabudovány sedmery dveře, které brání nežádoucím vstupům a současně plní ochranou funkci z hlediska mikroklimatického. Za dobu čtyřiceti roků prací na Květnici prošlo organizací na devadesát členů.

Samozřejmě ani dnes po tolika letech bádání Květnice zdaleka nevydala všechna svá tajemství a stále je co objevovat.

Datum vytvoření: 3.2.2014 / Datum změny: 31.3.2015