Peklo

Starý měšťanský právovárečný dům č. 82 na Klášterské ulici nese staré pojmenování "Peklo" či "Na pekle". Počátkem 17. století šenkoval v této krčmě měšťan nadmíru vážený, zbožný a opatrný, pan Šimon Pekelník, který se stal dokonce roku 1616 tišnovským rychtářem.

Takovou chválou však již neoplýval jeho nevydařený potomek, pro svoji drobnou postavu někdy nazývaný Pekelníček, jak nám jej líčí zažloutlé archiválie z počátku 18. století. Tehdy byla krčma Peklo po pravdě řečeno peleš lotrovská, v níž Pekelník a jeho "čerti", jak si sami s oblibou říkávali, totiž "čert" Franta F. a "čert" Johan B., poskytovali úkryt a pohostinství "mordýřům a lotrasům krajem štráfujícím".

Vskutku ďábelské plány se rodily pod těžkou valenou klenbou pekelnické piterny, kde v poměrném bezpečí kuly se ty nejhorší pikle, krvavé přepady a mordy. Dům měl totiž podzemní únikovou chodbu, která vycházela v nedaleké chrastině při úpatí hory Květnice, takže lotrasi mohli nepozorovaně do krčmy vejít a v případě nebezpečí opět z ní uniknout.

Archiválie z roku 1707 dávají nahlédnout do nekalé mordýřské činnosti Pekelníka a jeho "čertů". Z vyznání sepsaného v únoru roku 1707 a začínajícího slovy "Když jsme šli do Rohozce na mord..." dovídáme se o konečném zániku této rabiácké bandy.

Zde je však třeba událost zařadit do patřičného rámce tehdejší doby, tj. do počátku 18. století, kdy v Tišnově, poklidném městě ševců, tkalců a kozičkářů, se také chovaly ovce. Veliká ovčárna byla u Kradlůvky za Červeným mlýnem, delší pak při úpatí hory Květnice. Z kůží ovcí se tehdy šily účelné a pohledné kožíšky.

Zručný krejčík Krabkav nedaleké dědině Rohozci si touto prací hodně vydělával. Také Pekelník si u něj objednal práci, a když za ni platil a krejčí mu vracel, uviděl, že má truhličku plnou stříbrňáků. Vypravil se proto k němu v noci se svými "čerty", když měl předem zjištěno, že budou doma jen ženy.

Franta F. vyznává: "došedše na místo vynesli mě Pekelník a Johan ku střeše chaloupky a já dochy shodiv byl jsem hned tam, odsunul závoru a oni z venku vešli ..."

Dceři krejčího, která se první probudila, Franta řekl: "Tebe zmordujem, ty bys na nás mluvila ..." A ubil ji sekerou. Krejčovou, která se hrůzou krčila v koutě, nemluvila a jen kvílela, jal se Pekelník mučit rozpálenou loučí, aby řekla, kde jsou peníze, a ta, když již téměř na živu nebyla, prozradila, že truhlička je v komoře v bečici pod hadrem. "Tebe taky zamordujem, už tě nepotřebujem", řekl Franta a podal sekeru Johanovi se slovy: "Bij zas ty, kdyby na pravdu vyšlo, ať nejsu sám." Ten pak polomrtvou krejčovou dobil.

Když však otevřeli dveře komůrky, "cosi černého na ně vyšlo", takže se polekali a utekli. Jediným jejich lupem byl kus sukna a prsten. Pekelníkova banda měla své překupnice, které uloupené sukno rozprodávaly. Svědkové jmenují jakousi Markytu a Rozinu a zejména babu Dorotu, která se pokoušela prodat krejčíkův prsten. Právě tento prsten, který byl znám jako majetek krejčího Krabky, vydal zločince spravedlnosti.

Byvše dotazováni právem útrpným, přiznali se i k dalším mordům na Kukýrně, plánu na zmordování a vypálení tišnovského žida a k dalším hrdelním zločinům.

Jaký byl jejich konec, o tom nám starý zápis nevypráví, ale víme, že v té době se na vrcholku lesa Klucaniny posupně tyčila šibenice. Ještě dnes tam sedávají hejna černých havranů. Tam jistě také dokonali Pekelník a jeho "čerti".

Datum vytvoření: 31.1.2014 / Datum změny: 31.1.2014