Šibenice, stínadlo a pranýř

Právo hrdelní při městě Tišnově bylo podmíněno rozhodnutím vyššího hrdelního soudu v Brně. Povinností rychtářů bylo, aby zločince zatkli, do šatlavy vsadili a právem útrpným vyslýchali. Všechna akta výslechů musela býti dodána vyššímu hrdelnímu soudu, jenž vynesl rozsudek, od kterého bylo od konce 17. století jediné odvolání k nejvyššímu apelačnímu soudu v Praze. Nedostal-li provinilec milost byl rozsudek vykonán.

Obec měla všecka příslušenství k utracení zločince. Ve sklepení starého radního domu šatlavu s mučírnou, řetězy, pouta, kládu, na náměstí pranýř a za městem popraviště. Kat v Tišnově nebýval. V čas potřeby vyžádali si ho Tišnovští od města Brna, kamž pro něj posílali ozbrojené soudy, aby ho bezpečně dopravili. Popravy se konávaly na tehdy holém návrší lesa Klucaniny, nad bývalou Brabcovou pilou, kde stávala šibenice.

Šibenice byla z daleka viditelná a "viselci" na ní byli ponecháváni drahnou dobu, aby naháněli hrůzu "lapkům a všelikým lotrasům krajem štrafujícím". Z kaple sv. Anny, která stávala proti bývalé tzv. Nové hospodě, na místě nyní železným křížem označeném, bývalo odsouzenci na poslední cestu zvoněno umíráčkem, "než ze života na smrt převeden byl". Tato kaple byla z nařízení Josefa II. zbořena a památný zvonek z ní byl tajně v noci převezen do Lomničky.

Nedaleko krčmy Humpolecké, na bývalém popravišti - stínadle - stojí nyní dům č.275, který tam postavil místní občan Ladislav Jedon. Dnes je v něm umístěna mateřská školka na Dvořákově ulici. Ještě za mého mládí stávala v těchto místech pěkná barokní boží muka s obrazem Krista. Říkalo se tam U stínadla, protože se tam kdysi za starých časů popravovalo mečem. Kamenný popravní stůl tvořil fundament pozdější boží muky. Pod základy popravního kvádru odkryli dělníci při bourání výklenek a vněm kosti ženy a dítěte. Na lebce ženy byly ještě zachovány jako smola černé vlasy. Studenti odnesli tyto pozůstatky do gymnázia pro zjištění data dávné tragédie. Potom byly kosti odevzdány půdě hřbitova. Byly to pozůstatky nešťastné Roziny Čermákové, sličné dcery lazebníka od Korábova mlýna. Byla popravena i se svým nemanželským "parchantem" za zradu učiněnou jejím milým a otcem jejího dítěte Janem Soběhrdů z gruntu za vodou pod obecním mlýnem. Tak krutě se pomstili Tišnovští v době pobělohorské na nevinné Rozině a jejím dítěti, když pravý viník se z ciziny již nevrátil. Byla to poslední poprava ženy v Tišnově a konec popravování na stínadle vůbec. Abatyše kláštera Voršila Gambsová zrušila popravy na stínadle a na jeho místě postavila a s velkou slávou vysvětila boží muku.

Olejomalba památné boží muky od akad. malíře Norberta Pokorného i starý obraz Krista, jenž byl v roce 1866 zle prostřílen Prušáky při šarvátce, která se v těchto místech udála, jsou uloženy v depozitáři Podhorského muzea.

Před krčmou Humpolkou stávala barabizna, které se říkalo "Na pindulce"; zde kat před popravou přenocovával. Tehdy to bývalo již za městem.

Mistr popravčí dostával za popravu 21 zlatých, za jiná vydání s tím vzešlá, mučení atd. 16 zlatých 48 krejcarů. Tišnovský ras byl katovým pomocníkem. V tišnovském kostele stávala v levém koutě při vchodě dvoumístná tzv. katovská lavice, v níž sedávali při bohoslužbách lidé bezectní, tj. ras i kat, když byl povolán za prací do Tišnova. Při přestavbě kostela roku 1838 byla tato lavice odstraněna. Staří Tišnováci dosud pamatují chaloupku poblíž řeky Svratky v zákoutí Červeného mlýna. Byla to bývalá rasovna. Zde se odbývala dne 11. února 1827 slavná událost. Třicetiletý jihlavský kat Johann Nessl, který podědil svůj neblahý ouřad po svém otci, ženil se s černookou Lenkou, devatenáctiletou dcerou rasa Ignáce Oberreittera.

Pranýř stával před kostelem a byl místem hanby, ponížení a utrpení. Pranýřováním se trestaly přestupky lehčího rázu. Pranýř byl jednoduchý kůl zapuštěný do země, k němuž se odsouzenec přivazoval řetězy. Byl dostupný všem, kdož urážkami, posměchem, pliváním a někdy i ranami nebo nebo házením shnilých vajec chtěli trápit pranýřovaného, jenž byl svým tupitelům takto dán na milost a nemilost. K veřejné hanbě se takto odsuzovaly ponejvíce ženy hádavé a klepavé, frejířské a také řemeslníci a obchodníci za drobné podvůdky a nepoctivost.

Císařským nařízením ze dne 10. června roku 1729 byly zrušeny menší hrdelní soudy v Doubravníku, v Kuřimi a ve Veverské Bítýšce, ale v Tišnově soud zůstal. Tímto nařízením byli rovněž za počestné občany uznáni biřici, soudní sluhové (exekutoři) a jejich rodiny, i nadále však zůstávali bezectnými nejen zločinci, ale i kat, jeho holomci, ras, výtažný, lehké ženštiny a nemanželské děti.

Datum vytvoření: 31.1.2014 / Datum změny: 31.1.2014