Staré tišnovské rody

Všeobecně řečeno, až do polovice století sedmnáctého obyvatelé naších zemí neměli ustálených jmen rodinných a užívalo se v osobním i úředním styku jmen křestních, dále jmen podle řemesla nebo jiného zaměstnání, podle původu - Tišnovský, Táborský, Černohorský, nebo podle osobních vlastností - Chromý, Zrzavý, Koktavý atd.

Kupodivu na panství kláštera tišnovského a především v městě samém měli poddaní již v patnáctém století a převážně v šestnáctém století ustálená jména rodová a jen výjimečně se užívalo v registrech jmen podle zaměstnání. Tak například rod Řezníků přijal na počátku sedmnáctého století jméno Crha, podle Cyrila Řezníka. Syn tohoto Cyrila uvádí se v registrech již jako Jan Crha - Černý, na rozdíl od ostatních příslušníků tohoto řeznického rodu. Příslušníci rodu Crhů zastávali v minulosti čelná místa ve vedení obce, a pokud bylo zjištěno, jsou Crhové nejstarším dosud žijícím rodem tišnovským, i když poslední řezník tohoto rodu Rajmund Crha - "Šlachtecký" zemřel v roce 1940.

Starý rod Kolbábků, vlastnící pěkný dům s barokovým štítem na horním rynku tišnovském, vymřel po meči až ve dvacátém století, pouze pojmenování "Kolbábkova zmola", kdysi eldorádo našich dětí pod Klucaninou, po něm zůstalo.

V dosud žijící rodině Kociánů se dochovalo hrnčířství od patnáctého století až po naše časy. Ještě otec našeho občana Kociána byl hrnčířem.

Od patnáctého století až po dnešek jsou zvoníky při kostele sv. Václava příslušníci starého rodu Moravců. Mnoha generacím obce oznamovali umíráčkem úmrtí někoho z kolatury. Velkým Antonem ohlašovali vigilie svátků a večerní Ave vyzívali k modlitbě a odpočinku.

Dosud žije v Tišnově rod Mičánů, jehož prapředek Matouš Mičán k nám přišel z Boskovic po bělohorské tragédii a již roku 1638 byl tišnovským primátorem. Byl synem hradního písaře z Boskovic, Víta Mičána, zetě tišnovského primátora Šebestiána Korába, mlynáře.

V těchto letech nacházíme v registrech jako majitele gruntu hrobaře Jiřího Kratochvíla, prapředka dosud ve městě žijících Kratochvílů.

V roce 1846 si zakoupil na Kukýrně grunt Jakub Mouka, jehož potomci též dosud žijí v našem městě.

Do starobylého rodu Táborských se příženíl v 17. století rod Zahradníků, z nichž po přeslici žijí v Tišnově rod Vrzalů, Hliněnských, Čechů a Neumanů.

Do bohatého a početného rodu Růžičků se přiženil počátkem 19. století rod Bílých z Bobrové, dosud v Tišnově žijící.

Dosud žijí v našem městě potomci prastarého tišnovského rodu Lorenzů-Zelinků, kožešníků.

Rod Hliněnských je zapsán v seznamu majitelů gruntů z roku 1663, rod Grünwaldů z roku 1682, rod Svobodů z roku 1707, rod Celbrů od roku 1718 a rod Sokolů od roku 1713.

Rod Janečků, z něhož pochází spisovatel J.F.Karas,je v Tišnově od roku 1728, rod Fialů od roku 1712, Huldtů od roku 1721 a Dvořákův či Dvořáčkův se zakoupil v Tišnově roku 1728.

V polovici 18. století se usazují v Tišnově rody Hezrlíků a Vrchlabských. V první polovici 19. století přišel do Tišnova koželuh Macků z Lysic a zabydlil se v ulici Ševcovské.

Ještě v mnohých tišnovských rodinách dožívá dodnes po přeslici krev starodávných zdejších rodů. Byly to zejména bohaté rody 15. a 16. století mlynářské rody Cáhlů, Korábů, Syrovátků, patricijské rody Mydlářů, Votavů, Hylánků, Deymalů, Soběhrdů, Vrzavů, Ludvíků a další.

Tyto staré rody počátkem 17. století budˇ vymřely po meči, nebo odešly pro víru do emigrace.

Nastupují rody přistěhovalé - Čáslavští, Chrličtí, Šimonové, Vošové, Linhartové atd. V 18. století Penningerové, Pfaifrové, Vašincové a další.

V polovině 17. století povolal hrabě Lichtenstein-Kastelkorn z Itálie kameníky k dobývání a zpracování nedvědického mramoru. Mezi nimi byli bratři Pietro a Antonio Rossi. Oba se v Nedvědici trvale usadili. Jejich potomek Prokop Rossi byl roku 1674 nedvědickým primátorem. Z příslušníků tohoto rodu pocházel oblíbený Mirek Rossi, známý pracovník dělnického hnutí v Tišnově.

Rod komínků Zenotti přišel v druhé polovině 18. století z Itálie nejprve na Slovácko a počátkem století následujícího do Tišnova. Komínci byli živností nejmladší, zobecnělou v našich zemích teprve v 18. století. Výhradní právo na tuto živnost u nás udělil císař Ferdinand II. italské rodině Demartinni, která své právo pronajímala svým krajanům nebo výhodně prodávala jiným. Mezi prvními, kdo toto právo získal, byl Ital Francisko Zenotti.

Rod Oderských a Kalendovských objevujeme v registrech z doby pobělohorské, po období, v němž Tišnov značně utrpěl průtahy, tzv. "durchcuky" vojsk. Zatímco v rodě Oderských převládalo hrnčířství, Kalendovští byvali tkalci.

Roku 1892 vymírá almužníkem Václavem Penningerem kdysi zámožný a vážený rod Penningerů.

I několik členů drobné české šlechty nalézáme mezi majiteli gruntů tišnovských. Byli to hlavně členové rodin abatyší a úředníci klášterní, kteří byvše obdarováni nebo zakoupivše si zbožíčko ve městě dožívali tu svou službu. Byli to zejména Ludvíkové tišnovští z Czinenberku, po nichž se nazývá vrch Čimperk u Lomničky, Severýnové z téhož rodu, pan Bohuslav Sadovský ze Sloupna, jehož otec nebo strýc byl ochráncem a příznivcem Jana Amose Komenského, pan Jiří Humpolecký z Rybenska, po nemž dostala název krčma Humpolka, a další.

Jména potomků nejstarších tišnovských rodů, např. pánů z Věže, vladyků z Tišnova, z nichž byl asi mistr Šimon a Martin z Tišnova, již v gruntových registrech tišnovských nenalézáme.

Datum vytvoření: 31.1.2014 / Datum změny: 31.1.2014