Územní systém ekologické stability

Významným nástrojem ochrany přírody a krajiny je vytváření územních systémů ekologické stability (ÚSES), které se skládají z biocenter a biokoridorů. Biocentra by měla plošně zachytit všechna významná společenstva daného území a liniové biokoridory mezi nimi by měly umožnit migraci rozmanitých organismů. ÚSES se vytvářejí podle určitých prostorových parametrů a jako biocentra a biokoridory jsou do nich zařazovány především současné přírodě co nejbližší části krajiny, tedy maloplošná chráněná území a významné krajinné prvky. Generely ÚSES se staly nezbytnou součástí územních plánů.

Návrh ÚSES tišnovského katastru z r.1996 se odvíjí od regionálního biokoridoru, trasovaného údolím Svratky a regionálního biocentra Květnice. Na tyto nejvýznamnější součásti navazují lokální biokoridory, vedené údolím Lubě, Besénku, Závistky a přes Klucaninu, spojující několik lokálních biocenter. K nim patří např. Bukové zmoly na Klucanině. Chybějící části navrhovaného ÚSES – např. biokoridory, propojující Klucaninu s Květnicí a se Svobodnicí u Železného – je nezbytné v rozlehlých agrocenózách uměle vytvořit.