Anna Pammrová

(27. 6. 1860 Jinošov - 19. 9. 1945 Žďárec u Tišnova), teosofická myslitelka a esejistka, osobitá představitelka feminismu. Po rozpadu svého nešťastného manželství se uchýlila do lesní samoty ve Žďárci u Tišnova, kde pak žila téměř v poustevnickém odloučení. Odmítala soudobou morálku, umožňující podle ní zotročení ženy mužem, zastávala důsledně feministické postoje a proti civilizaci důsledně stavěla svéráznou přírodní filozofii. Své názory formulovala v řadě časopisecky publikovaných úvah a v knihách Alfa (1917), O mateřství a pramateřství (1919), Cestou k zářnému cíli (1925), Zápisky nečitelné (1936), psala též formálně neumělé verše Zrcadlo duše (1945) a překládala z francouzštiny a němčiny (např. dílo T. Lessinga). Ucelený autobiografický román z dětství Pammrové nazvaný AntiEva se dočkal svého prvního knižního vydání v r. 2002. Dlouholetá přítelkyně básníka Otakara Březiny, s nímž si dopisovala a na jehož duchovní vývoj měla výrazný vliv.

Datum vytvoření: 16.3.2015 / Datum změny: 16.3.2015