Specifika Tišnovska

Specifika Tišnovska

Příroda Tišnova a jeho okolí je v mnohých svých rysech velmi zajímavá a krásná. Její pestrost je podmíněna zajímavou geografickou polohou, poměrně členitým reliéfem a složitou geologickou stavbou. Přírodní danosti zde byly již od paleolitu ovlivňovány a přetvářeny člověkem. Hrdost Tišnováků z přelomu 19. a 20.století na svou domovinu vyjadřuje nápis na jednom ze sgrafit starobylé tišnovské radnice: "Květnice hora, Besének voda, dražší než celá Morava."

Město Tišnov leží uprostřed Tišnovské kotliny, součásti Boskovické brázdy, která se zde vkliňuje do kopců jihovýchodního okraje Českomoravské vrchoviny. Proto se Tišnovu právem říká "Brána Vysočiny". Z ploché sníženiny, jejíž součástí je i široká niva řeky Svratky v nadmořské výšce 240 – 265 m, zde vystupují jako nápadné ostrovní hory Květnice (470 m) a Klucanina (415 m). Tišnovskou kotlinu ohraničuje na jihu Sokolí (398 m), na západě Výrovka (420 m), Kozí brada (378 m) a vzdálenější Pasník (543 m), na východě široký hřbet Vinohradu (372 m) a Stanoviska (485 m), na severu Kopanina neboli Rejholec (462 m).

V geologické stavbě tišnovského katastru se stýkají a střídají migmatity, ruly, svory, devonské vápence a kvarcity, permské arkózy, pískovce a slepence. V severní části karastru je rozsáhlý překryv třetihorních vápnitých jílů, na úpatí Klucaniny i jinde překryvy čtvrtohorních spraší. Říční nivy Svratky a jejích přítoků Besénku a Lubě vyplňují fluviální hlinitopísčité a štěrkovité sedimenty.

Katastr Tišnova se nachází při jihovýchodním okraji hercynské biogeografické podprovincie, tvořící západní část provincie středoevropských listnatých lesů. Velmi výrazně se zde však uplatňují vlivy teplé jižní provincie panonské, v malé míře i východní podprovincie karpatské.

Tišnov má tedy pozoruhodnou geografickou polohu, umožňující mísení rozmanitých floristických i faunistických prvků. Rozhodující význam má přitom poloha tohoto území na styku Boskovické brázdy s údolím Svratky. Obě sníženiny měly funkci důležitých migračních cest při šíření druhů v době poledové a do jisté míry plní tuto úlohu dodnes. Celkově zde sice převládají mezofyty, tedy rostliny středně náročné na teplo, významně sem však z jižních směrů zasahují druhy sucho- a teplomilné (xerotermofyty). Některé z nich zde rostou na severní (severozápadní) hranici svých dílčích či dokonce celkových areálů – např. na slunných vápencových svazích Květnice pryšec mnohobarvý (Euphorbia epithymoides), oman oko Kristovo (Inula oculus-christi),žluťucha menší (Thalictrum minus), kavyl sličný (Stipa pulcherrima), dub pýřitý (Quercus pubescens) aj. Z teplomilných živočichů jmenujme alespoň kudlanku nábožnou (Mantis religiosa), mandelinku tolitovou (Chrysochus asclepiadeus) a drobného plže žitovku obilnou (Granaria frumentum).

Na stinných a chladnějších svazích Květnice mají své zcela izolované lokality některé rostliny dealpinské – druhy, které v chladných dobách ledových sestoupily z hor do nižších poloh a zůstaly zde růst jako relikty do současnosti. Jsou to lomikámen vždyživý (Saxifraga paniculata), lomikámen trojprstý (Saxifraga tridactylites) a pěchava vápnomilná (Sesleria caerulea).

Směrem od východu zasahují až k Tišnovu některé druhy s těžištěm výskytu v Karpatech – ostřice chlupatá (Carex pilosa) a zapalice žluťuchovitá (Isopyrum thalictroides), v širším okolí též pryšec mandloňovitý (Euphorbia amygdaloides).

Údolím Svratky sestupovaly z Českomoravské vrchoviny některé druhy vyšších poloh – např. rdesno hadí kořen (Bistorta major) a prvosenka vyšší (Primula elatior). Jejich lokality v travnatém pruhu kolem řekypod Tišnovem však v nedávné době zanikly a dnes se s nimi nejblíže setkáme v nivní louce mezi Předklášteřím a Štěpánovicemi. Dodnes zde ze submontanních druhů roste silenka dvoudomá (Silene dioica), známá spíše pod dřívějším názvem knotovka červená. Ve stinných a vlhkých roklích se lze vzácně setkat s podhorským devětsilem bílým (Petasites albus), který je hojnější až v nejvyšších polohách Sýkořské hornatiny. Odtud výjimečně zalétává až do tišnovských zahrad horský pták ořešník kropenatý (Nucifraga caryocactes).

Přes četné antropogenní změny si okolí Tišnova včetně přidružených vesnic zachovalo relativně vysokou druhovou rozmanitost. Zdejší příroda vyniká zejména četnými druhy teplomilnými a suchomilnými, naopak jen ve velmi malé míře jsou zastoupeny druhy vlhkomilné až mokřadní. Poměrně vysoká je lesnatost s pěknými zbytky přírodě blízkých až přirozených listnatých porostů. Třebaže v důsledku rozmanitých lidských vlivů ubyly zejména v průběhu druhé poloviny 20.století na tišnovském katastru desítky druhů flóry i fauny, najdeme zde dosud alespoň ve zbytkových populacích 23 druhů zvláště chráněných rostlin a kolem 40 druhů zvláště chráněných živočichů. Přes 70 dalších zde rostoucích a alespoň přechodně žijících druhů patří mezi celostátně vzácné a ohrožené. Z těchto vzácností uveďme z rostlin alespoň  střevíčník pantoflíček (Cypripedium calceolus) a brambořík nachový (Cyclamen purpurascens). Z živočichů je to například až 12 druhů netopýrů a vrápenců, zimujících pravidelně v podzemních prostorách Květnice či bobr evropský (Castor fiber), který se od roku 2009 zabydlel na Svratce pod Tišnovem.

 

                                                                                                                                                                                                                                                        Autor textu: Ing. Jan Lacina, Csc.
 

Datum vytvoření: 3.2.2014 / Datum změny: 24.8.2015